Ragnaročí­ poví­dky

[Tuax]

ívodní­k

 

Na vedlejÄí­m fóru, jsem zaÄal sepisovat jistý pří­bÄh, poví­dku na nÄkolik Äástí­, která je vsazena do reálií­ svÄta Midgard. Mezi lidmi to mí­sty zaÄlo již kolovat a nÄkteří­ mi napsali zda bych to nezveřejnil i zde. Protože nemají­ možnost si to tam jt přeÄí­st. Takže jsem oslovil jednoho z GM a dostal jsem od nÄj požehnaní­ k založení­. Tudí­ž vznikl tento topic.

 

Obsah topicu

 

Cože zde bude obsahem?

Již znázvu by to doufám mÄlo být patrné a jasné. MÄly by se zde objevovat poví­dky, které jsou vsazeny do svÄta Ragnaroku. Nejprve tu bude pár mých výtvorů, ale je vhodné, aby pokud má nÄkdo chuÂť, tak taky něco sepsal a vložil to sem. A ve chví­lí­ch kdy je člověk v práci, či nemá možnost hrát Ragnarok, může navÄtí­vit tento malý topic a strávit chví­le oddechu při Ätení­ poví­dek z jeho oblí­beného svÄta.

 

DoporuÄení­

 

Pokud si zde přeÄtete nÄÄí­ výtvor, tak není­ na Äkodu, se i zmí­nit jak to na vás působilo. AÂť už pozitvnÄ či negativnÄ. Autoři samotní­ potřebují­ cí­tit zpÄtnou vazbu obou smÄrů, dle ní­ pak mají­ novou motivaci a správný smÄr pro dalÄí­ své psaní­. Takže se nebojte autory pochválit, či jim něco vytknout a nebo taky jim poradit, co by se dalo sepsat jinak a vhodnÄji.

 

Přeji vám pří­jemné poÄtení­.

 

Tuax

[Tuax]

Vložil jsem vedle tři vÄci, ale sem dám jen to co už má aspoř trochu smysl a malou íşroveř. Jedná se o poÄáteÄní­ dvÄ kapitoly k pří­bÄhu z oblasti mÄsta Comoda.

 

Slovo íşvodem

Nenechal jsem se moc omezovat a popustil fantazii uzdu. Tak snad se to bude lí­bit. Tentokrát by to mÄlo působit mnohem ví­c poví­dkovÄ, než hernÄ. Ale je to vsazeno do reálií­ svÄta Ragnaroku, aspoř jsem se o to pokusil. Jména postav jsou smyÄlená i celý pří­bÄh. Je to pokusu o vdechnutí­ trochu vÄtÄí­ hloubky života do svÄta Midgardu. A taky jsem se rozhodnul udÄlat to na kapitoly. Tohle je tedy první­ Äást, v podstatÄ íşvod do mnou smyÄleného pří­bÄhu. Pokud vás to zaujme, jsem zvÄdav na vaÄe názory a hlavnÄ to, zda má smysl abych pokraÄoval sepisování­m dalÄí­ kapitolky, tohoto pří­bÄhu.

 

Tuax

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Gryphon a jeho sluhové

 

Äást první­ – Podivný návÄtÄvní­k

 

SedÄli v hostinci na kraji Comoda. SeÄli se po týdnu, aby se dohodli kam vyrazit.Byli zvyklí­ živit se lovem bestií­. Nyní­ mÄli nezvykle dlouhou pauzu a nastal Äas nÄkam vyrazit. ZaÄaly docházet pení­ze pro jejich obvyklý zhýřilý život. Derek a Melanie mÄli právÄ před týdnem svatbu. Týden volna využili ke svatební­ cestÄ do kvÄtinové buÄe nedaleko Geffenu.

 

Zbylí­ dva Älenové si týden uží­vali po svém.

 

Hugo strávil celou dobu v Comodském kasinu. Odjakživa byl váÄnivý hráÄ.

 

A Aaron? Inu Aaron po celý týden slavil po svém. MÄl zde ve mÄstÄ nÄkolik pří­telkyř. Vdaných paniÄek, které nedokázali uspokojit jejich mnohdy pří­liÄ zmÄkčilí­ muži. A Aaron se rád postaral o to, aby doÄly k uspokojení­…

 

*****

 

Dveře hostince se rozrazily. Dovnitř jimi vpadla postava, která se zhroutila zády na dřevÄnou podlahu. Hovor v lokále utichl a pohledy vÄech pří­tomných se stočily k postavÄ na zemi.

 

Rozcuchané vlasy lemovaly obliÄej toho chudáka v jehož oÄí­ch se zračilo zoufalství­. Na tÄle mÄl to co zbylo z jeho původní­ho oÄacení­. Hm oÄacení­, byly to spí­Äe jen kusy a cáry látky, které na nÄm nesourodÄ držely. Na tváři i po celém tÄle bylo vidÄt tmavé skvrny po zaschnuté krvi. V levém boku mu zela nepřirozená vykousnutá dí­ra, která byla kupodivu potažena zdravou a zhojenou kůží­. Zde na tomto mí­stÄ se fleky po krvi nenacházely.

 

Pokusil se vzepří­t na rukou, aby se posadil. Ale neudržel se upadnul tak, že nekontrolovanÄ padnul. íder hlavy o podlahu zadunÄl mí­stností­. Ztratil vÄdomí­.

 

Jako by se zastavil Äas. Včichni jen zí­rali na tÄlo u dveří­, nikdo ani neÄpitl. Skoro ani nedýchali, jen civÄli.

 

„Dereku, Hugo ukliÄte prosí­m vás stůl. Aarone pojÄ vezmeÄ ho.“ Pravila náhle do ticha Melanie a přistoupila k bezvÄdomému tÄlu. Poklekla k nÄmu a levou ruku přiložila k jeho krku, pravou na jeho hruÄ. Ucí­tila velmi slabý tepot srdce a nepatrné pohyby hrudi.

 

„ÂŽije.“ Pomyslela si radostnÄ v mysli.

 

Pak se postavila a pokynula Aaronovi, aby zvednul tÄlo ze zemÄ. Aaron, který se svou ví­c jak dvoumetrovou postavou ÄnÄl nad vÄemi pří­tomnými nic nenamí­tal přistoupil a sehnul se k tÄlu. Podebral ho mohutnými dlanÄmi pod rameny a stehny, pak ho s íşsmÄvným íşÄklebkem zvednul.

 

Mezití­m Derek s Hugem odklidili vÄechno co bylo na stole.

 

„UhnÄte z cesty!“ dÄlala prostor Aaronovi mezi lidmi, kteří­ se zaÄali kolem nÄj zvÄdavÄ shlukovat.

 

Ten přistoupil k volnému stolu, kam položil bezvládné tÄlo.

 

Melanie zaÄala rychle a přitom opatrnÄ prohmatávat celé tÄlo.

 

„VÄechny rány má zacelené.“ pronesla s íşdivem.

 

„Není­ divu“ konstatoval Hugo a ukázal na hruÄ , kde zpod cáru obleÄení­ vyÄuhoval kousek stří­brného kří­že.

 

Do hostince najednou zaÄali přicházet dalÄí­ a dalÄí­ hosté, kteří­ byli nějakým způsobem informování­ o podivném návÄtÄvní­kovi.

 

„No ták, lidi neblbnÄte, udÄlejte prostor.“ Zvolala Melanie nahlas když si všimla, že kruh kolem je stále tÄsnÄjÄí­ a zaÄí­nají­ se na ni tlačit tÄla přihlí­žejí­cí­ch.

 

Protože na to nikdo nezareagoval tak kývla na své spoleÄní­ky a ti okamžitÄ zaÄali uplatřovat sí­lu svých paží­ a snažili se hlouÄek trochu oddálit.

 

Kruh se mí­rnÄ roztáhl i když bylo slyÄet nesouhlasné mruÄení­. Včichni se chtÄli podí­vat co se bude dí­t dál. Co hodlají­ s tí­m bezvládným tÄlem udÄlat.

 

„Aarone jdi ke dveří­m. Nikoho už sem nepouÄtÄj!“ poručila mu Melanie a radÄji se na nÄj shoví­vavÄ pousmála.

 

„JasnÄ, nikdo neprojde. Neboj Mel.“ OdvÄtil a nahodil na obliÄeji kamenný výraz, který v kombinaci s jeho tetování­m na obliÄeji, dokázal vydÄsit i silné nátury. Bez problému proÄel hlouÄkem a postavil se ke dveří­m, kde ihned musel zadržovat nové pří­chozí­. Pak se otočil a hlubokým hlasem řekl:

 

„Kdyby něco. Tak houknÄte, budu venku, přede dveřma.“

 

Sehnul se a proÄel ven.

 

Lidé uvnitř lokálu byli nyní­ opÄt ohromeni tí­m Äeho nyní­ byli a jsou svÄdky. Ten obr vypadal, že by mohl skály lámat a ta drobná dí­vka ho komandovala jakoby nic. V jednu chví­li to vypadalo, že je hodlá vÄechny poslat k Pánu Bohu. Co to je za lidi. Honily se jim myÄlenky hlavami. Mí­rnÄ se rozestoupili, aby nedali důvod k přivolání­ toho obra zpÄt. ZaÄali se mezi sebou něco Äeptat.

 

„Hugo podej mi nůž“ požádala Melanie.

 

„JistÄ. Na, tady máÄ.“ Podal ji její­ spoleÄní­k okamžitÄ nůž, který si vyjmul z pouzdra u pasu.

 

„To snad ne?“ ozval se výkřik jednoho z přihlí­žejí­cí­ch.

 

Melanie vzala nůž a zaÄala zkuÄenÄ přeřezávat kusy látky, které jeÄtÄ objí­maly bezvládné tÄlo. Cáry látky házela pod stůl. A bÄhem chví­le leželo před ní­ nahé tÄlo. Jen kolem krku mu visel stří­brný řetí­zek s kří­žem.

 

Vrátila Hugovi nůž. Sundala si z krku Äátek a překryla jí­m nyní­ viditelné genitálie. Pak zaÄala podrobnÄji ohledávat rány na tÄle.

 

„Hm, nic co bych mohla napravit. VÄe je dokonale zhojeno, zvládl to ve svém stavu dokonale. Ale očividnÄ ztratil velké množství­ krve. Bude nějakou dobu muset strávit na lůžku a uzdraví­ se“, poví­dala tlumenÄ, spí­Äe pro sebe.

 

V tom se tÄlo hnulo mí­rným záchvÄvem a muž otevřel oči.

 

Přejel pohledem množství­ tváří­, které ho sledovaly. Pak vztáhl ruku k Melanii, která stála pří­mo u nÄho se slovy:

 

„Pomoc, pomozte mi.“

 

„Uklidni se, už jsi v bezpeÄí­. TeÄ si budeÄ muset hlavnÄ odpočinout,“ snažila se uklidnit muže, jehož tÄlo se mí­rnÄ chvÄlo.

 

„Gry… gryf… gryfon nás…“

 

„Cože? Gryfon? Kde?“ skočil mu do řeči Hugo.

 

„Hugo buÄ zticha.“ Okřikla ho Melanie.

 

Derek stojí­cí­ vedle nÄho se jen pousmál a mrkl levým okem na Melanii.

 

Ta ho zpražila pohledem, který dával jasnÄ najevo, že teÄ to není­ vhodné. Pak se sklonila k muži a přiložila mu dlař na Äelo. Zavřela na chví­li oči, něco si tiÄe pro sebe odří­kala, tak že byl vidÄt jen pohyb jejich rtů. Cí­tila jak proud energie pomalinku proudí­ do tÄla leží­cí­ho muže a jeho chvÄní­ ustalo.

 

„DÄkuji.“

 

„To je v pořádku nyní­ si musí­Ä hlavnÄ odpočinout. Na poví­dání­ bude Äas pozdÄji až nebereÄ ví­ce sil.“ Pověděla mu konejčivým hlasem.

 

Muž zakýval nesouhlasnÄ hlavou ze strany na stranu.

 

„Ne. Musí­m vám to ří­ct teÄ. Mám málo Äasu, brzy mne můj pán povolá k sobě.“

 

„Ve svém stavu nejsi schopný kamkoliv jí­t. Tvůj pán bude muset vydržet.“

 

„Ne, ne.“ Odporoval ji.

 

„Dobrá povÄz co musí­Ä, pak tÄ odneseme nÄkam kde tÄ omyjeme a uloží­me do lůžka.“ Souhlasila nakonec Melanie. NechtÄla se hádat s mužem v takto bezvládném stavu. Doufala, že se unaví­ a usne, pří­padnÄ ztratí­ vyÄerpání­m vÄdomí­.

 

„Gryphon… Ne, zaÄnu od zaÄátku. Putovali jsme s bratrem z Umbaly do Comoda. MÄli jsme sebou vůz naplnÄný zboží­m, které jsme zde chtÄli prodat. Jenže cestou jsme zbloudili do neznámých mí­st. Dostali jsme se do kraje s velkými vodní­mi plochami. Je to tam plné aligátorů a obří­ch vážek. Ale to pro nás nebyl až tak velký problém, s trochou opatrnosti se tama dá projí­t. člověk si tam musí­ dávat jeÄtÄ pozor na podivné pařezy u nichž vyrůstá něco co svým vzhledem připomí­ná lidské tÄlo, ale zblí­zka je vidÄt že je to jen prazvláÄtní­ rostlina s podivným tvarem stébel a listů. HorÄí­ je to, že má ve zvyku vystřelovat po vÄem živém trny které dokáží­ způsobit i otravu. No, Já jsem chtÄl nají­t o nejdří­ve vstup do skalní­ho masivu, kterým se musí­ projí­t do Comoda, ale bratr chtÄl ty mokřady prozkoumat. A to byla osudová chyba. Dorazili jsme na kraj mokřadů a najednou jsme zaslechli straÄlivý skřek. Ani jeden z nás netučil co to mohlo být. Já jsem chtÄl jí­t okamžitÄ zpÄt a nají­t cestu do Comoda, ale bratr trval na tom že musí­ vidÄt co vydalo ten skřek, že to chce vidÄt. Nedokázal jsem ho přesvěděit. MÄl jsem být důraznÄjÄí­.“ OdmlÄel se a po tváři stékaly slzy. Chví­li ztÄžka oddechoval a pak pokraÄoval:

 

„Vydali jsme se hledat toho tvora, co vydával co chví­li ten skřek. Po pár hodinách jsme doÄli k malému skalnatému vrÄku. Bratr se rozhodl že vyÄplhá nahoru a rozhlédne se s tama, že třeba něco uvidí­. Já Äekal s vozí­kem dole, zatí­mco on Äplhal nahoru rozdÄlal jsem oheř a zaÄal připravovat něco k jí­dlu. Když v tom z vrchu vykřikl bratr. ´Probůh, to je hrůza!´. Vyskočil jsem a poodbÄhl tak abych vidÄl nahoru na bratra. ´Je to tady obrovské hní­zdo. Je ta tady úplně vystláno kostmi, jsou zde i lidské lebky. To je hrůza.´ KřiÄel na mÄn z vrchu. A v tomto přiÄlo, nebo spí­Ä přilétlo. Z nebe se sneslo obrovské tÄlo tvora, kterého jsem vidÄl prvnÄ v životÄ. Ale poznal jsem ho s neomylnou určitostí­ podle vzhledu. Byl to Gryphon. Byl opravdu ohromný. Když o tom tak přemýÄlí­m nevidÄl jsem v životÄ vÄtÄí­ho tvora. A ten se snesl z oblohy a svými spáry bÄhem okamžiku roztrhl mého bratra na kusy. Na nic jsem neÄekal otočil jsem se a utí­kal. Povedlo se mi vbÄhnout mezi stromy blí­zkého hájku, ale to už tam byl i můj pronásledovatel.NeletÄl, nemÄl na to prostor, přesto i v chůzi mne dohánÄl. UvidÄl jsem vyvrácený strom, který v zemi odkryl puklinu. Vrhl jsem se pod nÄj, a vtÄsnal jsem se do ní­. Sám neví­m jak se mi povedlo se tam vecpat. Gryphon dorazil o chvilku pozdÄji a sápal se po mnÄ. MÄl jsem ÄtÄstí­, nebyl schopen se dovnitř dostat. Vyvrácený strom odhodil jako peří­Äko, ale puklina v zemi byla na nÄj pří­liÄ íşzká. Snažil se na mne dostat, což bylo dÄsivé zvláÄtÄ, protože mne zasypával přitom hlí­nou. NÄkdy v té dobÄ jsem ztratil hrůzou vÄdomí­. Když jsem se probral byla už noc. Kolem byl klid, nic zvláÄtní­ho jsem neslyÄel i tak jsem se neodvážil pohnout jeÄtÄ celé minuty. Když jsem sebral dostatek odvahy vylézt ze svého íşkrytu, byl jsem už zcela smáÄený potem a hlí­na se mi odpornÄ lepila na kůži.“ OpÄt se odmlÄel a podí­val se na okolo stojí­cí­ návÄtÄvní­ky hostince, kteří­ ho sledovali a hltali každé jeho slovo. Náhle se opÄt roztřásl.

„Už, už mne volá můj pán. Musí­m jí­t.“

 

„Cože? Kam jí­t, vždyÂť nejsi ani schopen chůze? A kdo TÄ volá? Já nic neslyÄí­m.“ zaplavila ho otázkami překvapená Melanie, která se probrala s vytržení­, které ji způsobilo mužovo vyprávÄní­.

 

„Už musí­m jí­t. Je mi lí­to. Po tváři mu opÄt tekly slzy. Prosí­m pomožte mi.“ Pak sáhl levou rukou kří­žek na své hrudi. „Gryphon je zlý pán.“ Po té se náhle rozplynul ve vzduchu.

 

Na stole zůstaly je cáry látky po jeho obleÄení­ a Melaniin Äátek. V lokále bylo opÄt neuvÄřitelné ticho…

[Tuax]

PokraÄování­

 

Jinak je celkem pravdÄpodobné, že v textu budou chyby a překlepy, neprocházel jsem to korekturou.

 

Gryphon a jeho sluhové

 

Äást druhá – PoÄátek cesty

 

 

Derek zavřel dveře, zajistil je závorou. Pak si přisednul ke stolu ve středu pokoje, u kterého již sedÄli zbylí­ tři jeho spoleÄní­ci.

 

"Tak co si o tom myslí­te?" zeptala se Melanie.

 

"Nic." Odpověděl pohotovÄ Aaron.

 

Hugo se rozesmál a poznamenal:

 

"že mne to u Tebe ani nepřekvapuje Aare? "

 

Ostatní­ se taky rozesmáli. Aaron jen nevrle zachrÄel smÄrem k Hugovi a sklopil pohled do plamí­nku lucerny, která stála zažehnutá na stolku. Jak vidno na jeho názor opÄt není­ nikdo zvÄdav a tak se rozhodl být zticha. Od přemýÄlení­ tu byli jiní­.

 

"Já bych řekl, že to byl nějaký pomatený chudák. Který ztratil soudnost po té co přežil íştok nějakých bestií­. Myslí­m, že si ani neuvÄdomoval co, že to plácá. Jsme zde přeci již celé roky a nikdy jsem neslyÄel nic o tom, že by se nÄkde v okolí­ vyskytoval Gryphon." SdÄlil ostatní­m svůj názor Derek.

 

"No, pokud by jsme brali v potaz, to že by setkání­ s Gryphonem mohlo být stoprocentnÄ smrtí­cí­. Nebylo by ani divu, že o nÄm nikdo nikdy neslyÄel. Protože ti co ho vidÄli se stali trofejemi v jeho hní­zdÄ. To bych soudil podle vyprávÄní­ toho muže," poznamenal Hugo a dodal: "Taky by to možná vysvÄtlovalo, nÄkteré zmizelé lidi, kteří­ už se nikdy do Comoda nevrátili."

 

 

"Ale to jsou jen tvé dohady Hugo. Jak TÄ znám, tak si moc přejeÄ, aby se tady ten Gryphon objevil a aby sis mohl připsat jeho zabití­ do svého osobní­ho dení­Äku."

 

"No netvrÄ mi Dereku, že by jsi sám nechtÄl být u toho když bych lovil Gryphona. "

 

"Kdyby jsi lovil. Ale tady není­ co lovit. VždyÂť ani neví­me, kde by se mÄlo nacházet to mí­sto, kde dle popisu toho pomatence žije. A taky..."

 

"No tak, nehádejte se." Vskočila mu do řeči Melanie, snaží­cí­ se potlačit zaÄí­nají­cí­ spor.

 

"Já se přeci nehádám Mel. Jen se mu snaží­m dokázat, že poví­daÄky o Gryphonovi jsou nesmysl." Oponoval ji Derek.

 

"Ne, Ty jen nechceš aby existoval. Protože než by jsi seslal, nějaké z tÄch svých kouzel, už bych ho mÄl dávno sestřeleného." Uchechtl se Hugo.

 

Derek se zamračil a chystal se nasupenÄ odpovědět, když v tom promluvil Aaron:

 

"Já ví­m, kde je ta mokřadní­ oblast s Aligátory."

 

Včichni tři stočili překvapené pohledy na obra, který se snažil tvářit triumfálnÄ. A zubil se na nÄ od ucha k uchu. Pak pokraÄoval:

 

"Musí­ se projí­t východní­mi jeskynÄmi na druhou stranu hory. Tam je mí­sto kde se nacházejí­ Aligátoři, divoké prasata a podobné potvory."

 

"Jo, tam jsme už přeci taky byli. Ale tam nejsou žádné vodní­ plochy, žádné mokřady." Poznamenal pohotovÄ Hugo.

 

"Protože pak musí­Ä jí­t zhruba den cesty na sever a dorazí­Ä do mí­st, kde je aligátorů kupa. Ráj pro lovce aligátoří­ch kůží­. To mi můžeÄ vÄřit."

 

"Hm, dobře. VÄří­m ti Aare. Včichni ví­me, že jsi působil dost dlouho jako lovec tÄch plazí­cí­ch se zmetků. Jen bych chtÄl vidÄt na vlastni oči, to jak jsi nám vyprávÄl o tom když jsi jednoho AligoÄe rozdrtil sám svýma tlapama. Ví­m, že jsi silný, ale přeci jen vsadil bych si, že to nedokážeÄ." Zaprovokoval Hugo, jako obvykle, když chtÄl donutit nÄkoho k sázce.

 

"Hugo, nech toho!" Zarazila mu íşsmÄv na tváři Melanie. "Kolikrát, ti mám ří­kat, že na Tvé sázky tu nikdo není­ zvÄdavý. Nějak rychle jsi zapomnÄl na Gryphona."

 

"JistÄ. Ten Gryphon. No, když Aaron ví­ kde se nachází­ to mí­sto, můžeme tam vyrazit. Zaloví­me si přitom plazí­cí­ se jeÄtÄrky. Aar nám ukáže jak se z nich správnÄ stahuje kůže, kterou pak prodáme. StejnÄ jsme chtÄli nÄkam vyrazit na lov, aby jsme si opÄt přivydÄlali pár tisí­c zenů. Ve mÄstÄ se za nÄ stále dobře platí­. A když už se tam budeme potloukat, třeba najdeme i toho Gryphona. Pokud tam je, tak Já ho najdu." dokončil svou představu Hugo.

 

*****

Poslední­ domy Comoda nechali již dávno za sebou a kráÄeli smÄrem k vstupu do východní­ch jeskyní­.

 

Melanie mÄla na sobě Äedivé knÄžské roucho, které bylo zdobenou stří­brnými znaky a symboly řádu, ke kterému patřila, vyčitými na roucho stří­brnou nití­. Vlasy mÄla stažené do drdolu a na hlavÄ se ji vyjí­mala stří­brná Äelenka, která mÄla prý magické íşčinky. Äelenka mÄla po obvodu vytepané jemné lí­stky, které se mí­sily se znaky o jejichž významu kolovaly nejrůznÄjÄí­ dohady. Přes rameno si nesla malou moÄnu ve které byly převážnÄ léčivé byliny, masti, obvazy a podobné potřebné vÄci. V pase byla Melanie přepásaná silnou Äřůrou, její­ž konce byly na koncí­ch zakonÄené uzlí­ky z nichž visely zdobné třásnÄ. K této Äřůře mÄla připevnÄný malý palcát, který použí­vala jen v nejkrajnÄjÄí­ch pří­padech když nebylo už zbytí­. MÄla mnohem radÄji diplomacii a mí­rové řeÄení­. Na použí­vaní­ zbraní­ tu byl spí­Äe Aaron.

 

Ten Äel hrdÄ v Äele skupinky. Na sobě mÄl masivní­ plátovou zbroj, která byla celá Äerná a sem tam se blýskla matným leskem. Byl na ni velmi pyÄný a po každém návratu z cest se jako první­ staral o její­ vyspravení­, pokud bÄhem nějakých soubojů doÄla k íşjmÄ. Zbroj mÄla na hrudi vytepanou dvojici aligátorů, kteří­ si vzájemnÄ pojí­dali ocasy. Byli stoÄeni tak, že zobrazovali kruh. Uvnitř toho kruhu se nacházelo vyobrazení­ Comodské sopky. Pří­ÄnÄ přes hruÄ, od pravého ramena k levému boku u pasu, byl přepásán silným koženým řemenem, na kterém mÄl na zádech připevnÄn ohromný obouruÄní­ meÄ. A pak si na zádech nesl obrovský kožený vak.

 

Za Aaronem Äel Hugo. Ten byl navleÄený celý v kůži. V levé ruce nesl svůj oblí­bený luk. A na zádech nesl tornu v ní­ž mÄl uloženo nÄkolik desí­tek Äí­pů s nejrůznÄjÄí­mi hroty. U pasu se mu klimbala na leve stranÄ dýka a na pravé

jednoruÄní­ meÄ. BÄhem chůze se sem tam podí­val na ranní­ potemnÄlou oblohu a přitom si sám pro sebe řekl:

 

„Vypadá to, že bude brzy prÄet. Doufám, že to vydrží­ než se dostaneme do jeskyní­. Být promoklý v tÄch chladných jeskyní­ch není­ zrovna nejlepÄí­.“

 

Derek Äel na konci skupinky vedle Melanie. Přes ramena mÄl zapnutý velký temnÄ modrý pláÄÂť, který objí­mal celé jeho tÄlo a skrýval tak vÄe co pod ní­m nesl. Na hlavÄ mÄl zvláÄtní­ klobouk, na nÄmž byl připevnÄn kus vÄtve z ní­ž vyrůstal nějaký druh choroÄe. Byl kvůli tomu často terÄem posmÄchu, ale sám nedal na ten klobouk dopustit. ObÄas si dokonce položil klobouk před sebe a s tí­m choroÄem se bavil. Dal mu jméno Klof. Ani Melanie, která k nÄmu mÄla nejblí­že se od nÄj nedozvěděla, co má toto jeho bláznovství­ znamenat. Protože jinak byl velmi moudrý, inteligentní­ a milý člověk. Proto si ho taky vzala i přes nelibost matky představené v jejich řádu. Derek se pousmál při vzpomí­nce na to když spoleÄnÄ s Melanií­ oznámili matce představené tu radostnou novinu. Matka představená nesouhlasila s jejich spojení­m. ří­kalo se o ní­, že nemá z nějakého důvodu ráda, Äleny jakéhokoliv magického řádu. Dereka by hodnÄ zají­malo, co jí­ kdo způsobil. Přesto jim nakonec požehnání­ dala. Jejich řád nezakazoval vstup do manželského sřatku, jen se ji nelí­bil Derek, což nakonec nějak překonala kvůli Melanii.

 

Už se blí­žili k malé tvrzi, kde sí­dlila malá vojenská posádka.

 

Posádka, která zde střežila vchod do východní­ch jeskynní­. ZdejÄí­ vojáci mÄli na starosti bezpeÄnost. Starali se o to, aby z jeskyní­ neproÄla ven a do Comoda nějaká bestie, kterých bylo v jeskyní­ch nepoÄí­tanÄ. ObÄas se z nich stávali záchranáři, když se v jeskyní­ch nÄkdo ztratil. NÄkdy sloužili i jako ozbrojený doprovod na průchod jeskyní­m systémem na druhou stranu hory. Jednotka v tvrzi byla v zásadÄ složena ze samých žoldáků, bývalých lovců bestií­, které už nebavilo trajdání­ po svÄtÄ. Toto mí­sto jim poskytovalo, stále dostateÄný kus nebezpeÄí­, které tolik milovali a přitom obdrželi každý mÄsí­c pravidelný žold, aÂť už něco udÄlali či ne. Jak sami ří­kali, je to malý ráj pro veterány, kteří­ si nechtÄjí­ založit rodiny.

 

Když ÄtyřÄlenná skupinka procházela kolem tvrze, tak strážní­ u její­ brány zamávali na pozdrav. Znali se vÄtčinou osobnÄ skoro se vÄemi zdejÄí­mi lovci bestií­. Jeden z nich vykřikl:¨

 

„Přeji dobrý lov.“

 

„DÄkujeme. A tobÄ přeji poklidnou službu.“ Odpověděla mu Melanie aniž by se zastavila a pokraÄovala spoleÄnÄ se svými druhy dál.

 

Strážní­ se vesele rozesmáli a pokynuli smÄrem k ní­ rukama se zavřenými pÄstmi, ale palci vztyÄenými na horu. Aby ji potvrdili, že to se ji vážnÄ povedlo.

 

Po dalÄí­ch deseti minutách chůze dorazili ke vstupu do východní­ch jeskyní­. I zde potkali nÄkolik vojáků ze zdejÄí­ tvrze. Prohodili pár zdvořilostní­ch vÄt. Pak Aaron vytáhl z vaku olejovou lucernu, zažehnul ji a podal ji Derekovi.

 

„Tak jdeme lidičky. VeÄer je sice jeÄtÄ daleko, ale rád bych dnes nocoval na druhé stranÄ hory pod čirou oblohou, než v tÄchto chladných jeskyní­ch. Já jsem připraven vyrazit.“ Ponoukl Derek ostatní­, tedy hlavnÄ Huga, který se nějak zapoví­dal s jední­m ze strážných.

 

„To záleží­ na tom, co vÄechno cestou potkáme.“ OdvÄtila mu Melanie.

 

„To jo.“ Potvrdil její­ slova rozhodnÄ Aaron.

 

„Tak můžeme vyrazit, aÂť máme ty jeskynÄ za sebou.“ Zhodnotil situaci Derek a vykročil do nitra hory.

 

„PoÄkej!“ Zastavila ho Melanie.

 

„Copak Mel?“ Otočil se překvapenÄ.

 

„JeÄtÄ nejsme včichni, podí­vej“ a ukázala na Huga, který kleÄel na zemi. Před sebou mÄl rozprostřen Äátek a na nÄm právÄ vykládal karty. U nÄj sedÄla trojice strážných a bedlivÄ ho sledovala.

 

„Já, se z nÄho zblázní­m,“ zabÄdoval Derek a pak na nÄj zakřiÄel:

 

„Hugo!“

 

„Ano?“ otočil hlavu s íşsmÄvem na rtech.

 

„Myslí­m, že jsme chtÄli vyrazit. Nevšiml sis toho?“

 

„VÄak to nepotrvá dlouho. Jen si tady dáme jednu partiÄku karet a hned půjdeme.“

 

Aaron přistoupil ke karbanické skupince a přisedl si.

 

„Hugo to si dÄláÄ srandu?“ zbrunátnÄl Derek a zaÄal se chvÄt vzteky. Ale to už Hugo nevidÄl, protože se otočil zpÄt ke svým spoleÄní­kům v kartách.

 

Melanie přistoupila k Derekovi a chlácholivÄ ho pohladila po rameni.

 

„Nerozčiluj se. Ví­Ä , že to nemám ráda. Huga přeci znáÄ. Ví­Ä jaký je. Tak ho nech aÂť se zase předvede a oÄkube je o pár zenů. Ho to uspokojí­ a pak bude v klidu a můžeme jí­t.“

 

„Ale toto není­ normální­. MÄl by se naučit ovládat!“ Odpověděl nasupenÄ.

 

„A ty to umí­Ä?“ zeptala se ho s íşsmÄvem.

 

ZaskoÄenÄ na ni pohlédl. Shodil její­ ruku z ramene. Zhasnul plamen v lucernÄ, vrazil ji jí­ do ruk a odeÄel stranou, kde se posadil na kus skály.

 

Melanie Äla za ní­m, polo6ila lucernu na yem a sedla si vedle nÄho. Chytila ho za ruku. Mračil se a dí­val se pevnÄ do zemÄ u svých noh, nehodlal se bavit. A tak se k nÄmu bokem přitiskla, odejmula ho rukou kolem ramen a položila mu hlavu na rameno. Druhou rukou ho hladila konÄjčivÄ po hrudi.

 

Hugo si vzal z balí­Äku dalÄí­ kartu. Na tváři nepohnul ani brvou, mÄl strnulou tvář. Už si byl jist, že opÄt vyhraje. Opatrným pohledem sledoval tváře svých protihráÄů. Strážný na levo, mÄl pomÄrnÄ hodnÄ orosené Äelo. Od toho by mu nebezpeÄí­ hrozit nemÄlo. Strážný uprostřed mÄl v oÄí­ch pomÄrnÄ jasnÄ čitelné zklamání­.

 

„Tomu karty, taky nepřejí­.“ Uvažoval Hugo.

 

Ale ten třetí­ byl nevyzpytatelný. Dle vystupování­, to byl zkuÄený hráÄ. Nedalo se na nÄm nic poznat. Hugo už na pár takových narazil, ale nyní­ mÄl jeÄtÄ jeden trumf. Mí­rnÄ drhnuté ruby rohů karet, který jeho protihráÄ držel, mu jasnÄ prozrazovaly jejich složení­. V mysli se pousmál.

 

„ZvyÄuji sázku o sto zenů“ řekl a přihodil do kupky bankovek dalÄí­ pení­ze.

 

„Já konÄí­m,“ vzdal strážný po levici a položil karty. Druzí­ dva strážní­ dorovnali.

 

Aaron sedÄl tiÄe a pozornÄ sledoval vývoj hry, byl svÄdkem už mnoha her Huga. A jeÄtÄ ho nevidÄl prohrát. Fascinovalo ho to, mÄl rád neporazitelnost v jakémkoliv smÄru. Hra plynula dále, vzdal druhý strážný a už byl ve hře jen Hugo a jeho protivní­k, který vypadal nevyzpytatelnÄ. Hra dospÄla do finále.

 

Hugo vyložil své karty na Äátek a s íşsmÄvem řekl, „tak se ukaž.“

 

Strážný otáÄel jednu kartu po druhé. Už zbývala jen jedna jediná. Hugo znervóznÄl. Byla Äance, že prohraje pokud by tam byla... „Uf,“ oddechl si, když protihráÄ otočil poslední­ kartu.

 

„Dí­k za hru. Jsi dobrý soupeř.“ PodÄkoval Hugo a natáhl pravici ke strážnému. Potřásli si uznale rukama.

 

Aaron vstal a přeÄel k Melanii s Derekem.

 

„Tak se zvednÄte. Vyráží­me. Hugo opÄt vyhrál.“

 

Melanie se postavila, protáhla se, vzala si své vÄci a byla připravena. Derek jen poznamenal:

 

„Hm.“

 

Pak vstal, zažehnul lucernu a pomalu vyrazil do nitra hory. Aaron s Melanii ho následovali. Hugo je za chví­li dobÄhnul, jen co si schoval do váÄku karty a uložil pení­ze do torny.

 

„Dí­ky, že jste poÄkali. Ta hra stála vážnÄ za to. Až se vrátí­me, musí­m toho týpka nají­t. Je vážnÄ dobrý, chci si sní­m dát jeÄtÄ pár partiÄek.“ ří­kal nadÄenÄ ostatní­m, kteří­ jen mlÄeli a kráÄeli za Derekem.

 

Ucí­tili chlad jeskynÄ a vysokou vlhkost vzduchu. Až na Aarona se včichni podvÄdomÄ otřásli. Cesta skrz východní­ jeskynÄ patřila k jejich oblí­beným činnostem, ale ne vždy to bylo pří­jemné. A tak kráÄeli vstří­c podzemní­m hlubinám…

 

 

PokraÄování­ pří­ÄtÄ...

 

Snad vás to zaujalo i přes neakÄní­ fáze pří­bÄhu

 

A uví­tal bych i nějaké reakce…

[Tuax]

íşvodní­Äek:

Tak a mám tu pro vás dalÄí­ pokraÄování­ osudů Melanie, Dereka, Huga a Aarona v tomto pří­bÄhu. V obvyklé délce cca 5 stran.

 

OsobnÄ je tato fáze pro mne, nejobtí­žnÄjÄí­. Protože popsat co nejvÄrohodnÄji průchod jeskyní­m systmem plném tvorů, je snadno vidÄt ve hře, ale popsat to literárnÄ, je už celkem oří­Äek. Snad se mi to povedlo, aspoř do přijatelné a čitelné podoby.

 

Přeji pří­jemné poÄtení­.

 

 

 

 

Gryphon a jeho sluhové

 

Äást třetí­ – Východní­ jeskynÄ

 

„Na chví­li se tu zastaví­me. V lucernÄ dochází­ olej a taky bych něco snÄdl.“ Postavil se Derek k pří­hodnému výstupku ve skále, kam postavil lucernu, tak že osvÄtlovala pří­hodnÄ prostor kolem. „Aare, podej mi prosí­m láhev s olejem aÂť ho mohu doplnit.“

 

Aaron shodil se zad vak a nahmatal v nÄm jednu z lahví­ s olejem. Tu pak podal Derekovi.

 

Hugo si sundal koženou blůzu. NÄkolikrát ji skládání­m přeložil, umí­stil na zem a sednul si na ni. Na nohy si položil tornu a hledal v ní­ něco ke snÄdku. Ostatní­ ho v tomto napodobili, jen Derek rozprostřel na skálu pláÄÂť tak, aby si na nÄj mohla sednou i Melanie.

 

Dali se mlÄky do jí­dla. Zvukovou kulisu jim dÄlalo neustálé kvákání­ žab, kterých byly chodby jeskynÄ plné. I bÄhem této chvilky, naÄlo nÄkolik žab odvahu a přiskákali do osvÄtleného prostoru.

 

Derek s Melanii se vÄnovali sami sobě, vzájemnÄ se krmili a Äeptali si nějaké důvÄrnosti.

 

Hugo jim nevÄnoval pozornost za to ho zaujala činnost Aarona.

 

Aaron ten byl brzy po jí­dle a naÄel si svůj druh zábavy. Sedl si kousek bokem na okraj osvÄtlené oblasti a trpÄlivÄ vyÄkával až k nÄmu přiskáÄe zase nějaké zvÄdavá žába. Ono žáby samy o sobě, které zde žily nebyli žádné malé žabky. Ale pÄknÄ urostlé žáby jejichž velikost přesahovala 30 centimetrů. A tak to jejich skákání­ znÄlo, jako plácání­ mokrým hadrem po zemi. A do toho to jejich kvákání­, kuřkání­ a hrdelní­ vrÄení­. To Aaronovi lezlo trochu na nervy a tak se bavil tréninkem své rychlosti. VyÄkával na neopatrnou žábu, která se přiblí­žila na dosah jeho paží­. Pak s co nejvÄtÄí­ rychlostí­ a mrÄtností­ jaké byl schopen vymrÄtil ruku po žábÄ. Drapnul ji za nebohé tÄlí­Äko, napřáhnul se a cloumají­cí­ žábu hodil vÄí­ silou proti blí­zké stÄnÄ chodby. Ozvalo se nechutné mlasknutí­ a praskot žabí­ch kůstek. Netrvalo dlouho a před Aaronem se zaÄí­nala u stÄny kupit hromádka žabí­ch mrtvolek. Po chví­li jakoby žáby z jeho blí­zkosti vymizely. PotÄÄenÄ si otřel ruce do kalhot od slizu, který produkovaly žaby svou kůží­. Podí­val se na culí­cí­ho se Huga.

 

„Tohle opravdu miluju Aare. Nechápu ty žáby, že k TobÄ pořád lezou. Kdyby to bylo poprvé, ale je to při každé naÄí­ cestÄ. Už by mezi sebou mohly vědět, že k tomu velkému se nemají­ přibližovat. Ale ony ti lezou pořád pod ty tvé tlapy. Jo není­ nad to mí­t žabí­ mozek.“ Zhodnotil podí­vanou Hugo vesele.

„Pitomý žáby.“ Okomentoval to struÄnÄ Aaron, pak pohlédl na dvojici na pláÄti a rukou pokynul Hugovi aÂť se taky podí­vá.

 

Derek s Melanii byli v objetí­. VáÄnivÄ se lí­bali. Derekovi ruce masí­rovaly oblast nad hýždÄmi Melanie. A Melanie…

 

„Ehm.“ Odtučil si smÄrem k nim Hugo. „Nechci vás ručit, ale nepřipadá mi to tady jako nejlepÄí­ mí­sto pro vaÄe hrátky.“

 

Dvojice se od sebe odtrhla. Melanie mí­rnÄ z nachovÄla ve tváři, což bylo vidÄt i v slabé záři lucerny. Derek jen poznamenal:

 

„No jo no, stane se.“ A nehodlal to dále rozebí­rat.

 

Jenže Hugo si chtÄl tuto situaci jeÄtÄ ví­ce vychutnat a tak si neodpustil poznámku:

 

„Ale samozřejmÄ nechci vám do toho kecat. KlidnÄ pokraÄujte. Já se rád podí­vám a Aaron jistÄ..“

 

Ví­c toho už nestihnul ří­ci. To už k nÄmu dobÄhnul vzteklý Derek a pokusil se ho kopnout. Hugo tak tak uhnul, tí­m že se prudce svalil na stranu. Rychle se překulil a postavil se. Jenže to už rozlí­cený Derek ležel na zemi. Protože kopnul do prázdného vzduchu tak vehementnÄ, že neudržel rovnováhu a sám se svalil.

 

Hugo poodbÄhl stranou a zvesela se rozesmál:

 

„Kolikrát ti mám ří­kat, že jsi pomalý a bez tÄch svých kouzel bys nechytil ani Lunatica se Ätyřma zpřelámanýma nohama.“

 

„Hugo zmlkni!“ Křikla na nÄj Melanie a vrhla se k Derekovi, aby zabránila nejhorÄí­mu.

 

Derek se postavil rozpřáhl ruce, něco si odří­kal a…

 

„Dereku. Prosí­m. Ne!“ Ozval se výkřik Melanie, který slyÄel jen jakoby zdáli. Aaron se postavil a nÄkolika kroky byl u nÄj.

 

Ale to už včichni uvidÄli jak se z jeho ruk oddÄlil modrý proud energie, který prosviÄtÄl vzduchem a vnořil se do tÄla Huga. Aaron vrazil do postoje mága, ale pří­liÄ pozdÄ. A Melanie se ze zoufalou tváři zhroutila na kolena, pohledem smÄřují­cí­m k Hugovi.

 

Hugovi zamrznul íşsmÄv na tváři. A to nejen symbolicky. Celé jeho tÄlo pokrývala vrstva ledu. Byl uzavřen do ledové krusty i s tí­m svým íşsmÄvem.

 

„Potřeboval zchladit“ řekl temnÄ Derek. Pak Äel ke svým vÄcem a zaÄal si je balit, aby mohl vyrazit dál.

 

„Uh, jeÄtÄ že tak.“ Pomyslela si Melanie, pak kývla na Aarona.

 

Ten přiÄel k zmraženému Hugovi. Popadl ho v celé jeho kráse, zvednul nad hlavu a pustil na zem. Otočil se a Äel si sbalit své vÄci.

Při pádu na zem se led kolem Hugova tÄla roztří­Ätil.

 

„Au. Kruci nemohlo to být ÄetrnÄjÄí­?“ zabÄdoval zcela smáÄený Hugo a roztřásl se zimou. Z tÄžka se zvedal se zemÄ. Podí­val se opatrnÄ na Dereka, ale ten už mu nevÄnoval pozornost.

 

„NemáÄ se chovat jako prase. A ty,“ otočila se k Derekovi, „by ses mÄl naučit pořádnÄ ovládat!“ zaznÄl vyÄí­tavý hlas Melanie.

 

Dí­ky HugovÄ zálibÄ v provokování­ Dereka, který jeho vtí­pky nebyl schopen snést, v její­ch skupinÄ prudce klesla nálada. Sbalili si vÄci a vydali se dál na cestu podzemní­mi chodbami, plnými velkých žab.

 

Hugo se nijak netrápil. NemÄl to ve zvyku, nemí­val výčitky svÄdomí­. On je vlastnÄ vůbec neznal. Nyní­ ho jen trápilo to mokré obleÄení­. Toto kouzlo nemÄl rád, bylo dost bolestivé a vždy byl pak skrz na skrz mokrý. A to zrovna nyní­ v tÄchto chladných jeskyní­ch. OsobnÄ nevÄřil tomu, že by se Derek neudržel na tolik, aby do nÄj seslal nějaké silné ničivé kouzlo. Bavilo ho Dereka nesmyslnÄ vytáÄet.

 

Šli mlÄky oddávají­cí­ se každý svým vlastní­m myÄlenkám, když tu se Aaron zastavil a řekl:

 

„Stát.“

 

Včichni ztuhli na mí­stÄ a rozhlí­želi se kolem. Nebylo vidÄt nic než chodbu kousek před, kousek do zadu a plno žab vÄude kolem. Nic co by vypadalo nebezpeÄnÄ. Podí­vali se na Aarona.

 

„SlyÄí­te to?“ odpověděl na otázku v jejich oÄí­ch.

 

Zaposlouchali se do symfonie žabí­ch hrdel. A v tom zaslechli vzdálený hlas, který nebyl skoro slyÄet přes žabí­ ozvuÄení­ jeskynÄ. Hlas volají­cí­ o pomoc.

 

„Jdeme.“ Vykřikl Derek a rozbÄhl se s lampou vstří­c hlasu. Ostatní­ bÄželi za ní­m.

 

VbÄhli do prostorného podzemní­ho sálu, obrovské skalní­ pukliny vymleté kdysi dávno vodou. Skrz nÄj protékala podzemní­ řeka, která ze dvou stran objí­mala malý skalnatý ostrůvek. Ostrůvek na kterém byla malá skála. A na té skále se krčila nějaká dí­vka. Dí­vka, která křiÄela. A mÄla proÄ, kolem dokola byla obklí­Äena Hydrami. Tvory připomí­nají­cí­mi velké kožovité vaky, ze kterých ven přesahovali a vÄelijak se mí­hají­cí­ žahavé Älahouny.

 

Aaron na nic neÄekal, vbÄhl do toku podzemní­ řeky a bÄhem chví­le byl na druhé stranÄ, na ostrůvku. V rukách už tří­mal tasený obouruÄní­ meÄ a zaÄal nelí­tostnÄ rozsekávat Hydry, které po nÄm okamžitÄ zaÄaly chmatat svými dlouhými chapadly. Derek shodil své zavazadlo na zem a lampu ložil. Pak po kamenech přeskákal na ostrůvek postavil se do pevného postoje, pohledem zamÄřil nejbližÄí­ Hydru a v jeskyni se náhle ozvalo nÄkolik ohluÄují­cí­ch ran, při každé z nich se ve vzduchu u stropu objevil svÄtelný blesk, který na kratiÄký moment vÄe kolem ozářil a hned v následují­cí­ chví­li se vnořil do tÄla Hydry. Byla to jen chví­le kdy se do ní­ sneslo nÄkolik blesků a ona se rozprskla. Než takto Derek zničil jednu Hydru, mÄl jich Aaron na svém íşÄtÄ již nÄkolik. A než stihnul Hugo ze zad shodit tornu a vybalit si z ní­ Äí­py, bylo už po vÄem.

 

Dí­vka na vrÄku na ostrůvku stále křiÄela. Aaron se na ni bezradnÄ dí­val a zatí­nal zuby. NÄkolikrát ho hydry zasáhly, ne nijak vážnÄ, přesto to pří­ÄernÄ bolelo. Derek kleÄel na kolenou z tÄžka vydechoval. Byl unaven, práce s magií­ nebyla žádná sranda, potřeboval si trochu odpočinout. Melanie, jen fascinovanÄ hledÄla na křiÄí­cí­ dí­vku.

 

„Mel.“ Zavolal na ni Aaron. Nereagovala na jeho hlas a tak zesí­lil hlas: „Mel!“ Ale ani tentokrát, se Melanie nepohnula, jen stála a zí­rala na dí­vku.

 

„Mel?“ podí­val se na ni tázavÄ Derek. Nic ani se nepohnula. Derek se ztÄžka postavil a belhal se po kamenech přes řeku zpÄt k ní­.

 

To už u ní­ stál Hugo a zatřásl jí­ s ramenem. Nic, pořád jen stála a hledÄla na dí­vku. Hugo se ji postavil do cesty tak aby zastí­nil výhled na tu dí­vku. Podí­val se Melanii do oÄí­ a překvapenÄ zamrkal. Mí­sto její­ch krásných svÄtle zelených oÄí­ bylo vidÄt jen ÄeÄ.

 

„Kruci, něco se stalo s Mel.“ Vykřikl a zí­ral na její­ obliÄej.

 

„Uhni,“ dobÄhl k nÄmu a odstrčil ho stranou.

 

„Mel, miláÄku.“ uchopil ji za ramena a třásl jí­. „Promluv, řekni něco. Mel. Melanie.“ ÂŽadonil. Ale odezva nebyla žádná. Klesl u ni na kolena. „No ták, co je s Tebou. Co se s Tebou stalo?“ zaÄal zoufale vykřikovat.

 

Ani se nepohnula.

 

Objal ji kolem pasu a zabořil obliÄej do její­ho břicha. „Mel, tohle mi nedÄlej. Co se to stalo? Co je s tebou. Mel prober se!“ ÂŽadonil a po tváři mu zaÄaly téct slzy.

 

Hugo se na nÄ dí­val a nervóznÄ přeÄlapoval, nevěděl, nechápal. „Co se stalo? Co bych mÄl udÄlat. VždyÂť u ní­ nikdo nebyl.“ Uvažoval a pak řekl:

 

„Zkus ji vlepit facku.“

 

Derek sebou trhl a vypadalo to, že se opÄt vrhne na Huga. Ale uvÄdomil si, že tentokrát si ho jeho spoleÄní­k nedobí­rá, jen ho nic lepÄí­ho nenapadlo. A tak vstal. Podí­val se na Melanii. Přiblí­žil se k ní­. Polí­bil ji na rty, které jeho polibek neopÄtovaly. „Promiř Mel.“ ZaÄeptal, rozpřáhl se pleskl rukou Melanii po tváři a podlomila se mu kolena. Hugo k nÄmu přiskočil a podepřel ho. Derek se podí­val na Huga překvapenÄ.

 

„To bude dobrý, na něco přijdeme. Neboj.“ řekl, aby dodal Derekovi trochu sil.

 

Ten pohlédl zpÄt na Melanii, která stála se zakaleným zrakem a ani se nehnula. Jen na pravé tváři se ji rýsoval otisk po DerekovÄ ruce. Ten pohled neunesl a sklopil zrak. PřiÄoural se k ní­, obejmul ji kolem noh a chvÄl se zoufalství­m. Nechápal co se to tak náhle stalo s jeho milovanou Melanií­.

 

Aaron se postavil vedle Huga sledoval neÄÂťastnou dvojicí­ před nimi. Nic ho nenapadalo. Při rozsekávání­ hyder nemÄl Äas koukat kolem. Netučil co se mohlo stát. Nevěděl co ří­ct. Ale bylo mu lí­to toho stavu Melanie a zoufalého Dereka.

 

Hugo se na chví­li zaposlouchal. Podí­val se zpÄt k ostrůvku. Ta křiÄí­cí­ dí­vka tam jeÄtÄ pořád byla. Nějak v tom Äoku přestali vní­mat, její­ pří­tomnost.

 

„Aare, já myslel, že jsi ji už toho vrÄku pomohl?“

 

„Huh, promiř. Myslel jsem, že by bylo lepÄí­ kdyby se o to postarala Mel. KřiÄí­cí­ ženská, ženskou přijme lépe než chlapa v zbroji. NechtÄl jsem ji jeÄtÄ ví­c vydÄsit,“ řekl omluvnÄ Aaron.

 

„Hm, na tom je něco pravdy. Tak tam skoÄí­m Já. Pohlí­dej je tady.“ Zareagoval sebejistÄ Hugo a vyrazil po kamenech přes tok na ostrůvek.

 

„Hej, ty tam nahoře. SlyÄí­Ä mnÄ? Halooo?“ Dí­vka nahoře nereagovala, byla odÄla do bí­lé ří­zy a jen se tiskla k vrcholku malé skály. MÄla zavřené oči a otevřenou pusu. A tou neustále volala o pomoc.

 

 

„No ták, jsi bláznivá ženská nebo co?“ volal zatí­mco Äplhal za ní­ nahoru. Podí­val se pro jistotu zpÄt ke svým přátelům. Byli v pořádku. Hm, v pořádku. ProstÄ tam byli. A to ho uklidnilo aspoř trochu. JeskynÄ byla osvÄtlena matnou září­ lucerny, která byla u trojice jeho přátel, přesto mu Äplhání­ nedÄlalo problém. Už byl u dí­vky.

 

Sáhl ji na ruku. A jeho vlastní­ dlař projela rukou dí­vky. ŠokovanÄ ztuhl a zí­ral.

 

„Hej, co to je za blbý vtipy?“ zahulákal, tak že se otočil i Aaron s Derekem.

 

A včichni tři spatřili jak se dí­vka najednou rozplývá, bÄhem nÄkolika íşderů srdce se na její­m mí­stÄ zhmotnila jakási svÄtélkují­cí­ mlha, která se zaÄala vznáÄet ke stropu jeskynÄ. Stoupla nahoru a pomalu se formovala do nějakého zvláÄtní­ho tvaru. Dorazila až tÄsnÄ ke stropu. A její­ tvar připomí­nal tvora s obrovským Ätyřnohým tÄlem, kterému dominovaly kří­dla a velká ptaÄí­ hlava.

 

„Gryphon“ projela vÄem třem stejná myÄlenka hlavami.

 

Jeskyní­ se ozval pří­Äerný skřek, který náhle nahradil volání­ o pomoc znÄjí­cí­ i po transformaci dí­vky v mlhu. Hugo i Derek si přiložili dlanÄ na uči, aby to trochu utlumili.

 

Mlžný pří­zrak zmizel. Byl pryÄ. A jeskyní­ se zaÄal opÄt jen rozléhat známý zvuk, který vydávaly vÄudypří­tomné žáby. Už je nic nepřehluÄovalo.

 

Derek se otočil zpÄt k Melanii a vykřikl:

 

„Probůh Mel!“ A vrhl se k ní­.

 

Ležela zhroucená na zemi…

 

 

PokraÄování­ pří­ÄtÄ

 

Jen mne za toto neukamenujte

[Tuax]

ívodní­Äek:

Jako obvykle je to sepsáno v podstatÄ na kolenÄ bez korektury, tudí­ž v textu nebude nouze o překlepy a chyby…

 

Přesto doufám, že to aspoř trochu uspokojí­ váÄ hlad po pokraÄování­. Neví­m kdy budu mí­t Äas opÄt na dalÄí­ dí­l…

 

Tak hrrr na to

 

 

Gryphon a jeho sluhové

 

Äást Ätvrtá – Penoména

 

 

Svit lucerny ozařoval malý ostrůvek, který obtékala podzemní­ ří­Äka. Zvolili ho jako doÄasné íştočiÄtÄ před pří­padnými nepřátelskými tvory Východní­ch jeskyní­.

 

Aaron sedÄl na kraji a co chví­li sledoval íşstí­ jedné z chodeb. PřiÄemž si kusem hadru očiÄÂťoval Äepel meÄe od slizu, který se na nÄm zachytil při rozsekávání­ Hyder. Jejich žahavé Älahouny obsahovaly látku, která způsobovala bolavé rány na kůži, až ochromení­. Ale taky mÄla neblahý vliv na kov, který mÄl pak sklony rezivÄt. Proto Äepel leÄtil velmi bedlivÄ a přitom naslouchal zvukům kolem, zdali vtom hlaholu žab neuslyÄí­ něco podezřelého.

 

Melanie ležela na lůžku vytvořeném ze dvou dek a překryta dalÄí­mi dvÄma dekami, které ve svém vaku nesl Aaron. Ve tváři byla velmi bledá. Oči mÄla zavřené a tiÄe oddechovala. Od chví­le kdy se zhroutila na zem byla v bezvÄdomí­.

 

Hugo dřepÄl kousek stranou. Před sebou mÄl malý zapálený kahan a na nÄm na stojánku postavený, plechový hrnek s vodou, kterou udržoval ve varu a po chví­lí­ch přilí­val novou vodu.

 

 

Derek sedÄl u ní­. Ve svých dlaní­ch držel její­ levou ruku, jemnÄ ji hladil. NÄco tiÄe Äeptal a přitom sledoval poklidnou spí­cí­ tvář Melanie. Přiložil si hřbet její­ ruky k obliÄeji a jemnÄ ji polí­bil.

 

Melanie se pohnula, na tváři se ji objevil íşsmÄv. Otevřela oči. ísmÄv vystří­dal výraz překvapení­.

 

„Co? Co se stalo?“ zeptal se slabým hlasem. Očima pozorují­c Derekův zdrcený výraz v obliÄeji.

 

Aaron se otočil, povstal a přistoupil k leží­cí­ Melanii. Hugo na rychlo vhodil do poÄí­nají­cí­ vroucí­ vody hrst bylinek a přisedl si radostnÄ k ní­. PřekvapivÄ dokázal taktnÄ mlÄet. Mluvit mÄl nyní­ jen Derek, což respektoval.

 

„Neví­m Mel. Upadla jsi z niÄeho nic do bezvÄdomí­. Aaron tÄ musel kus cesty nést, než jsme naÄli toto mí­sto k doÄasnému utáboření­. StraÄnÄ jsem se bál, že jsem tÄ ztratil.“ Odpověděl ji ztÄžka Derek a znovu ji polí­bil na ruku.

 

„Jak dlouho jsem byla v bezvÄdomí­?“

 

„Pár hodin.“

 

Podí­vala se kolem dokola. „Kde je ta dí­vka, kterou jsme zachrařovali?.“

 

„ÂŽádná tam nebyla. Bylo to nějaké kouzlo, nějaká iluze. ProstÄ se rozplynula v mlhu a zmizela.“ ZamlÄel prozatí­m informaci o tom, že se mlha přetvořila ve tvar Gryphona. Neřekl jí­ ani to, že si myslí­, že za její­ stav může to volání­ o pomoc, které ta iluzorní­ dí­vky vyluzovala. NechtÄl Melanii nyní­ přespří­liÄ zatÄžovat.

 

„Hm, zvláÄtní­. O niÄem takovém jsem nikdy neslyÄela.“

 

„Já taky ne.“

 

Nasála nosem vzduch. „Copak to tu tak pří­jemnÄ voní­?“

 

„To bude Äaj pro Tebe. Hugo ho tady už nějakou dobu vaří­.“

 

Hugo automaticky doÄel pro hrnek s Äajem. Obalil ho do Äátku a přistoupil zpÄt se slovy:

 

„Ale pozor je to horký.“

 

Derek pomohl Melanii posadit se. Přisedl si k ní­ tak, aby ji mohl podepí­rat.

 

Ta si vzala od Huga hrnek a pomalu usrkávala. Zavřela oči a soustředila se na prohloubení­ íşčinku bylinek. Byla ráda, že Hugo zvolil ty správné, ty které by ji mÄly nabudit organizmus, doplnit energii i tu duchovní­. Skoro okamžitÄ cí­tila jak se íşčinek bylin rozlévá po její­m tÄle. Zvýčila soustředÄnost pravou rukou nahmatala svůj kří­žek, povÄÄený na krku. NÄco si tiÄe odří­kala.

 

Trojice jejich spoleÄní­ků s napÄtí­m tiÄe sledovala jak se vzduch tÄsnÄ kolem Melanie jemnÄ rozsví­til matnou září­. Derek cí­til jemné mravenÄení­, protože byl v její­ tÄsné blí­zkosti. VÄdÄl, že pracuje s duchovní­ energií­ a pomáhá si.

 

Po chví­li otevřela oči. „Myslí­m, že to bude v pořádku, necí­tí­m, že bych mÄla nějaký následek toho stavu.“

 

VÄem třem její­m mužským spoleÄní­kům se očividnÄ velmi ulevilo, i když u Aarona to prozrazovaly jen jeho oči.

 

Po té nechali Melanii jeÄtÄ chví­li prospat. Pak si sedli a chví­li debatovali o podivném setkání­ s dí­vkou. Derek prosazoval, že kvůli Mel by mÄli jí­t zpÄt do mÄsta, aby ji prohlédnul nějaký lékař. Obával se, o její­ zdraví­ i když už tvrdila, že je naprosto v pořádku. Nakonec byl přehlasován. A tak se vydali dál nitrem hory.

 

 

*****

 

Cesta probí­hala už neruÄenÄ. I Hugo si odpustil své obvyklé výstřelky, inu byl už dost unavený. Už byli v jeskyní­ch hodnÄ dlouho. UrčitÄ byla venku hluboká noc a blí­žilo se ráno. Jediný Äerstvý Älen skupiny byla Melanie, která se po neÄekaném setkání­ dost naspala. NechtÄli po této zkuÄenosti přespat v jeskyní­ch. Rozhodli se, že dojdou až na druhou stranu hory, pak si dopřejí­ odpočinku.

 

Vstoupili do prostorného podzemní­ho sálu.

 

„Stát!“ zavelel Aaron, který Äel v Äele.

 

Zastavili.

 

„SlyÄí­te to?“ Zeptal se znovu Aaron a zbylým třem jeho spoleÄní­kům projel po zádech mráz.

 

„DalÄí­? To snad ne?“ pomyslel si horeÄnÄ Derek a v tom si toho všiml. Nic neslyÄel. Zůstal na chví­li překvapenÄ stát.

 

„Nic neslyÄí­m Aare.“ Konstatoval Hugo.

 

„A vidí­Ä něco?“ zeptal se ho drsnÄ Aaron.

 

Hugo se rozhlédl, „hm nevidí­m nic.“ A pak mu to doÄlo. „Nejsou tu žáby.“

 

„SprávnÄ a kde nejsou žáby Hugo?“ zeptal se ho tiÄe Derek.

 

„Nejsou tam kudy projde Aaron.“ Nahodil pokus o vtip. Nikdo se nesmál a tak dodal: „v tÄchhle jeskyní­ch není­ moc mí­st bez žab. A na tÄch mí­stech žijí­ Penomény.“

 

„Můžeme se vrátit a jí­t jinou chodbou.“ Nahodila tichým hlasem Melanie svůj nápad.

 

„Poslední­ odboÄku jsme minuli nejménÄ před hodinou. RadÄji bych…“ nedokončil svou íşvahu Derek, protože mu do ni skočil Hugo.

 

„Ale no ták. Lidi. Už jsme jich přeci v tÄchhle jeskyní­ch sejmuli spoustu. Jedna dalÄí­ přeci nebude žádný problém. Odsud už je to kousek k východu na druhé stranÄ hory, tak co řeÄí­me?“

 

„Hugo, když jsme se nějakou utkali dří­ve, byli jsme na tom vždy lépe než nyní­. Se koukni na sebe, sám už se motáÄ íşnavou.“ Oponovala mu Melanie.

 

„A co když na druhé cestÄ potkáme jiné takovéto mí­sto. To je budeme obcházet dokud nepadneme íşnavou?“

 

Chví­li stáli tiÄe a přemýÄleli nad souÄasnou situací­. Nakonec se Melanie podí­vala na Aarona a řekla:

 

„Pokud se Aar cí­tí­ na souboj s Penoménou, jdeme dál.“

 

„Chci být co nejdří­v venku, už mne to tu pÄknÄ Ätve.“ OdvÄtil Aaron a vyÄel do podzemní­ho sálu se slovy: „Udržujte odstup.“ BÄhem chůze si sundal ze zad vak a držel ho v levé ruce. Do pravé ruky uchopil obouruÄní­ meÄ a cí­til jak se mu napí­nají­ svaly v paži napÄtí­m.

 

Vydali se dvacet kroků za ní­m.

 

Postupovali pomalu. Aaron se snažil prokouknout tmu před sebou. Cí­til ve vzduchu hnilobu, mí­sí­cí­ se z bÄžnými pachy jeskynÄ. Hnilobu z obÄtí­ Penomény. Mí­rnÄ se mu zvedl žaludek.

 

„Opravdu jsem asi unaveny.“ Pomyslel si znechucen vlastní­ slabostí­.

 

A vtom to přiÄlo ze tmy přiletÄlo žahavé chapadlo, kterého silnÄ udeřilo do hrudi a hned se stáhlo. Zakolí­sal, ale udržel se. OkamžitÄ zvedl vak v levé ruce před svůj obliÄej a vykročil pevnÄ do tmy, smÄrem odkud předpokládal, že přiÄel íştok. Ale to už ho zasahovaly dalÄí­ rány do vaku, do ruk, do zbroje, do nohou… zatnul zuby bolestí­ a rozebÄhl se do tmy. Už uslyÄel i tichý Äouravý pohyb Penomény.

 

Ostatní­ se rozebÄhli za ní­m. Aaron byl sice velmi schopný se svým meÄem, ale Penoména byla silný i proti bojovní­kovi Baronových parametrů. DobÄhli na pár kroků od nÄj. UvidÄli na zemi pohozeny vak a Aarona zbÄsile sekají­cí­ho do klubka chapadel, které na nÄj dorážely.

 

Hugo shodil své zavazadla, natáhl luk. Ale Aaron mu svým tÄlem zakrýval výhled na velké kožovité tÄlo Penomény, tak Äel stranou, aby mohl stří­let bez rizika, že by trefil Aara poskakují­cí­ho v bojovém Äí­lenství­ u Penomény.

 

Melanie se mí­rnÄ rozkročila, zaÄala si odří­kávat nějakou modlitbu a kolem Aarona najednou zaÄal jemnÄ svÄtélkovat vzduch. A chapadla, najednou narážela na bariéru. Aaron se ustálil, už neposkakoval a nesnažil se uhýbat, držel se na mí­stÄ chránÄn tou bariérou. Nelí­tostnÄ sekal po chapadlech, která na nÄj neustále dorážela.

 

Derek přistoupil co nejblí­že k soupeří­cí­ dvojici a v jeskyni se opÄt zaÄalo blýskat. Blesky sjí­ždÄly od stropu jeskynÄ do chumlu chapadel.

 

Ze strany zaÄal do Penomény stří­let Äí­py Hugo. Aaronovi pohybu postupnÄ slábly, než stačila Melanie s ostatní­mi přispÄchat schytal dost vážných ran. Za dalÄí­ch pár sekund byla Penoména mrtvá.

 

Aaron poodeÄel pár kroků a pak si ztÄžka sedl na zem. MÄl toho dost. Derek k nÄmu s Melanii přispÄchali a sundávali z nÄj zbroj. Äí­m dál ví­ce malátnÄjÄí­mi pohyby jim trochu pomáhal.

 

Melanie vyhrnula Aaronovi rukávy na rukách a Derek se postaral o nohavice. Aaron si lehl na chladnou kamennou zem chodby. Cí­til, jak mu vyprchává z tÄla sí­la.

 

„Aare vydrž, hned to bude.“ Hlesla Melanie. Vytáhla ze své vytáhla rychle kus nějakého kořenu. Vrazila to Aaronovi do pusy. „Rozžvýkej to, dÄlej!“ řekla naléhavÄ a zaÄala se vÄnovat AaronovÄ kůži na rukou a nohách, která byla na mnoha mí­stech protržena a krvácela. Naví­c kůže kolem ran byla nepřirozenÄ fialovÄ zabarvena.Vždy přiložila dlanÄ na ránu, pronesla krátkou modlitbu a když oddÄlala dlanÄ. Rána byla zacelena.

 

Aaron rozžvýkal kořen a mÄl sto chutí­ ho vyplivnout. Byl nechutnÄ hořký, ale věděl, že je to protijed na jed, kterým byl od Penomény otráven. V minulosti se mu to stalo jen dvakrát, vždy z toho souboje vyvázl celkem bez íşjmy. Ale dnes byl pří­liÄ pomalý íşnavou a nedařilo se mu efektivnÄ zasahovat dorážejí­cí­ žahavé Älahouny. Málem ho to stálo život. JeÄtÄ, že je Melanie tak schopná léčitelka. VÄdÄl, že za chví­li bude opÄt schopen pokraÄovat v cestÄ, vždy tomu tak bylo, když se o nÄj starala Mel. Neznal nikoho lepÄí­ho v tomto ohledu. Jen se netÄčil na tu bolest, která se dostaví­ po té až vyprchá omamují­cí­ íşčinek toho nechutného kořenu, co rozžvýkal a spolknul.

 

Hugo si mezití­m Äel povytahovat Äí­py z tÄla mrtvé Penomény. PeÄlivÄ si je očistil a pak se Äel podí­vat na práci Melanie. Na první­ pohled to sice vypadalo zle, ale zažil toho s mel už mnoho a nedÄlal si proto starosti, že by to nezvládla.

 

„Doufám, že to bylo to poslední­ co nás v této jeskyni tentokrát potkalo. Nebýt té podivné iluze, byli jsme už dávno na druhé stranÄ a tato Penoména by nám nečinila takový problém jako nyní­.“ PřemýÄlel na hlas Derek.

 

Nechali Aarona vzchopit se. I přes to jak tÄžké zranÄní­ si ze souboje odnesl, se vzchopil rychle. Mohl jí­t jen velmi pomalu a bylo na nÄm vidÄt, že při každém kroku trpí­ velkými bolestmi. Přesto nenechal Huga ani Dereka aby vzali jeho tÄžký vak s výbavou pro nÄ vÄechny. NaÄtÄstí­ už nenarazili na nic co by jim bránilo v cestÄ a tak proÄli horou. ŠastnÄ se dí­vali na hvÄzdnou oblohu nad nimi…

 

Tak a tÄžkou fázi pří­bÄhu máme za sebou. Opravdu mi moc neÄlo to psaní­ uvnitř jeskyní­, ale snad se to bude lí­bit aspoř v té formÄ v jak jsem to zvládnul…

 

Tak a pokraÄování­ opÄt pří­ÄtÄ

 

Když na to budu mí­t Äas

[Tuax]

Mam pro vás potÄÄujicí­ zprávu dnes jsem zaÄal sepisovat pokraÄování­...

 

Ono jde o to, že já tento topic zakládal s cí­lem objevení­ jeÄtÄ nbějaké pí­Äí­cí­ tváře, či proto abvy se aspoř lidi snažili něco sesmolit a vznikla tak nějaka pestra sbirka RagnaroÄÄí­ch pří­bÄhů.

 

Ale dopadlo to tak, že jsem jediný pí­Äí­cí­. V tom pří­padÄ jsem to dÄlal od zaÄátku ÄpatnÄ, vložil jsem sem své výtvory bez korekce. Jsou Äpatmné, gram,aticky i stylisticky. Spousta opakují­cí­ch se slov, překlepy, nÄktere (způsbene automatickymi opravami wordu) a mnoho dalÄí­ho.

 

Tak jak to tu leží­ bych si to nedovolil odeslat kamkoliv do profesionální­ redakce z knihami či Äasopisy. VÄechny dí­ly by vyžadovaly jeÄtÄ hodnÄ práce, jsou to jen tzv. provtiny. Původní­ Ärty a podle toho vypadají­.

 

Pokud by se to pozdÄji mÄlo vzí­t jako celek a něco stí­m udÄlat, musel bych se do toho pustit a provest pořádnou korektutu vÄech textů poví­dek, ale zatí­m vám sem tedy pokud budu mit dost sil k psani, vkladat aspoř ty prvotiny.

 

Nyní­ bude následovat cesta naÄí­ skupinky dobrodruhů smÄrem k mokřadům a co se stane, to s enechte překvapit. Pak přijde 6. Äást, kterou už mam rozmyÄlenou a která bude v podstatÄ finální­ tohoto malého dobrodružství­.

 

Takže celkovÄ to bude mí­t Äest Äástí­, taková delÄí­ poví­dka o cca 50 normostrannách.

 

Pokud budu pokaÄovat dál tak snad i se zapojení­m nějak vás do dÄjů, jeÄtÄ si to rozmýÄlí­m, ale asi to pak vyzkouÄí­m. takový psaní­ na pokraÄování­, kdy na knci budete mit možnost hlasovat jak by se to mÄlo dále vyví­jet. Nejví­ce zvolená možnost vyhraje. Ale to mame jeÄtÄ kus cesty před sebou...

[Tuax]

Gryphon a jeho sluhové

 

Äást pátá – NeuvÄřitelná zvÄst

 

Ráno zastihlo spáÄe nepřipravené. Obloha byla celá zatažena a z vlahého poÄáteÄní­ho deÄtí­ku se strhla průtrž mraÄen. BÄhem chví­le, dří­ve než se stihli vymotat ze svých dek, byli včichni skrz na skrz promoÄeni slejvákem.

 

Melanie si sedla na kládu a zabalila se do prčipláÄtÄ. Derek s Aaronem na rychlo balili vÄci a Hugo se snažil rozdÄlat oheř, což se mu po chví­li povedlo. Dří­ví­ nebylo jeÄtÄ zcela nasáklé vodou. KvapnÄ obložil ohniÄtÄ dalÄí­mi kusy dří­ví­, aby se od ohnÄ zároveř vysouÄela a dalo se jimi přikládat.

 

Když se oheř pořádnÄ rozhořel a praskání­ dřeva pří­jemnÄ doplřovalo ÄumÄní­ deÄtÄ, sesedli se kolem nÄho. Snažili se nasávat jeho teplo rukama, zatí­mco Hugo zaÄal něco kuchtit v rendlí­cí­ch. TiÄe sedÄli, mlÄeli.

 

Ono po ránu nebyli moc upoví­dání­. Což se netýká Aarona, ten nebyl upoví­daný nikdy.

 

Derek si sundal z hlavy svůj klobouk, pohladil choroÄe, který vyrůstal z vÄtve, jenž na nÄm byla připevnÄna a zaÄal si něco Äeptat.

 

Aaron jen tiÄe civÄl do plamenů ohnÄ.

 

Hugo když se otočil k Derekovi a uvidÄl, že si zase poví­dá s tou houbou, chtÄl něco poznamenat, ale Melanie ho pohledem vÄas zastavila. Tak se jen uchechtl a vÄnoval se dál obsahu rendlí­ku na ohniÄti.

 

Melanie pozorovala bedlivÄ tvář svého muže a přemýÄlela, co je to za bláznovství­. To jeho poví­dání­ si s houbou na klobouku moc nechápala, jako nikdo kdo toho byl kdy svÄdkem. Na druhou stranu, když si sní­ poví­dal byl vždy až podivnÄ klidný a vyrovnaný. Najednou se na jeho tváři objevil výraz znechucení­. Dal si klobouk zpÄt na hlavu a promluvil:

 

„Bude prÄet celý den.“

 

„ProÄ myslí­Ä?“ zeptala se udivenÄ Melanie.

 

„Klof mi to řekl.“ ZnÄla struÄná odpovÄÄ.

 

Hugo se chvÄl duÄeným smí­chem, div že nespadnul do ohniÄtÄ.

 

„Je tady něco k smí­chu?“ Zeptal se mí­rnÄ podráždÄnÄ Derek, kterému neunikla Hugova reakce na jeho oznámení­.

 

„Ne. Nic.“ Odpověděl Hugo a smál se od ucha k uchu.

 

Melanie si rychle přisedla k Derekovi. Vzala mu levou dlař do svých a jemnÄ ho zaÄala hladit. Pohlédl ji do oÄí­ a jeho svéřepý pohled pod její­m milým pohledem roztál a na tváři se mu objevil íşsmÄv. Přiblí­žil se k ní­ a vzájemnÄ se polí­bili. Postavili se a se slovy „hned jsme zpÄt“, odkráÄeli do skrytu nedalekých stromů.

 

Hugo se za nimi dí­val a smí­ch ho nepřeÄel:

 

„To jsou Äí­lenci. Romantika v deÄti. Cha cha. Co si o tom myslí­Ä Aare?“

 

„Mají­ se rádi.“

 

„Uf“ zarazil se Hugo a pokraÄoval: „No, to ví­m taky. Já mÄl spí­Äe na mysli co si myslí­Ä o tom, že si v takovémto neÄase odskočili do lesa.“ A spiklenecky na Aara mrknul levým okem.

 

„Hm.“ Odpověděl Aaron a přihodil do ohnÄ dalÄí­ vÄtve.

 

„Co hm?“ zeptal se nespokojenÄ Hugo.

 

„S tebou je Aare nÄkdy tÄžká řeÄ.“

 

„Hm.“

 

„No tak dobře zmÄní­me téma. JseÄ si jistý, že nás dovedeÄ do té oblasti mokřad, o které mluvil ten chlápek z hostince?“

 

„Jo.“

 

Hugo chví­li Äekal, ale Aaron vypadal, že již řekl vÄe co bylo nutné a dál civÄl do ohniÄtÄ.

 

„No a co ten Gryphon. NeslyÄels při svých toulkách s lovci krokodýlů v tamní­ oblasti nějakém? Ví­m, že to zní­ blbÄ, ale moc toho nenapoví­dáÄ, třeba jsi o nÄm něco slyÄel, jen jsi nic neřekl?“

 

„Ne.“

 

„Co ne? Nic jsi neslyÄel? Nebo jsi o nÄm nám nic neřekl?“

 

Aaron se podí­val na Huga a vážnÄ řekl:

 

„Nic jsem vám o nÄm neřekl.“

 

Hugo překvapení­m se zapotácel tak, že aby udržel rovnováhu hmátl rukou po zemi. Ale ke své smůle sáhnul do ohniÄtÄ. „íáááá, kruci, sakra. Aaaaaa.“ ZaÄal hulákat a poskakovat kolem zbÄsile mávaje popálenou rukou.

 

BÄhem chvilky přibÄhli Derek s Melánií­.

 

„Co se tady stalo?“ Zeptal se Derek při pohledu na poskakují­cí­ho Huga a v klidu sedí­cí­ho Aarona.

 

Melanie přistoupila k Hugovi, který se koneÄnÄ zastavil a ukázal ji svou popálenou ruku.

 

„Probůh jak se ti to povedlo?“ Zhrozila se Melanie při pohledu na dlař ve které bylo i nÄkolik přiÄkvařených uhlí­ků z ohniÄtÄ. „PojÄ si sem sednout“, stáhla Huga na kládu u ohniÄtÄ. Posadili se zády k ohniÄti, aby žár plamenů jeÄtÄ ví­ce nedráždil popálenou ruku.

 

Naopak déÄÂť Huga celkem pří­jemnÄ chladil, i když vní­mal hlavnÄ pří­Äernou bolest. Byl rád, že dí­ky deÄti není­ poznat, že breÄí­. Tvář mÄl staženou bolestnou grimasou. Melanie mu zaÄala co nejopatrnÄji odstrařovat přiÄkvařené uhlí­ky. Byli sice jen tři, ale u každého z nich bolestnÄ zasykl.

 

„Tak co se tady stalo Aarone?“ zeptal se znovu Derek a dí­val se na to jak se Melanie snaží­ vyčistit popálenou kůži na dlani Huga od nečistot.

 

„Jen jsem mu odpověděl. On ztratil rovnováhu a opřel se rukou do ohniÄtÄ.“

 

Derek se tvářil bezradnÄ: „Nějak to nechápu? Co jsi mu řekl?“

„On ví­... auuu... on ví­ o Gryphon.... o Gryphonovi.“ Vysoukal ze sebe bolestnÄ Hugo.

 

To už se na Aarona překvapenÄ otočila i Melanie.

 

Derek přistoupil k Aaronovi, podí­val se mu do potetovaného obliÄeje a nejistým hlasem se zeptal:

 

„VážnÄ?“

 

Aaron mlÄky přikývl.

 

Derekovi se mí­rnÄ zachvÄla kolena slabostí­. Myslel si, že za ty roky Aarona zná dobře. Ale jak vidno i on si schoval svá tajemství­ pro sebe. Byl v Äoku, stejnÄ jako předtí­m Hugo a nyní­ spolu sní­m Melanie.

 

„ProÄ?“

 

Aaron se na nÄj dí­val pevným pohledem tváří­ bez emocí­ a nic neřekl.

 

„ProÄ, jsi nám neřekl nic o Gryphonovi? Pokud o nÄm ví­Ä, proÄ jsi to tajil?“ Zanaléhala na nÄj Melanie.

 

„Äí­m mí­ř toho o nÄm ví­te, tí­m menÄí­ Äance, že ho najdeme.“

 

„Cože? To nechápu.“

 

Aaron přiložil do ohniÄtÄ, které zaÄalo v deÄti skomí­rat.

 

Hugo se opÄt bolestnÄ ozval , takže se Melanie otočila zpÄt k nÄmu. „Vydrž.“ Postavila se a doÄla si ke své moÄnÄ.ZaÄmátrala v ní­ a vrátila se zpÄt malou nádobkou a kotouÄem smotané látky. Sundala si prčipláÄÂť. Byla jediná, kdo ho sebou mÄl. Přehodila ho Hugovi přes ramena. „Schovej si tu ruku tak, aby ti na ni neprÄelo. Pak se snažila trochu otří­t dlař od kapek vody, které se na spálené kůži zachytily. Pak otevřela nádobku. A nanesla si na prsty trochu bí­lé masti. Tu pak zaÄala opatrnÄ natí­rat na Hugovu dlař. Po chví­li byla se svou prací­ spokojena. Zavřela nádobku s mastí­, strčila ji Hugovi do kapsy u kalhot. „Když se to vstřebá, nebo to otřeÄ, namaž si tu ruku znovu nebo mi řekni.“

 

Hugo přikývl jako že rozumí­ a se zatnutými zuby se snažil odolávat bolesti.

 

Pak pohlédla na Aarona a vedle nÄj stojí­cí­ho Aarona.

 

„Tak co? Snad nám to nějak vysvÄtlí­Ä Aare. Nebo ne?“ Promluvila nechápavÄ k tiÄe sedí­cí­mu váleÄní­kovi.

 

„Okří­dlený démon smrti.“ Odpověděl dost ponurým hlasem Aaron.

 

Po zádech jim přejel mráz.

 

Včichni znali odedávna legendy a povÄsti o okří­dleném démonovi smrti, který kdysi dávno vylétl ze sopky a přelétl Comodské hory, nÄkam pryÄ. Ale než to učinil vyvraždil takřka vÄechny obyvatele, kteří­ v tÄch dobách v Comodu žili. ří­kalo se, že si sebou odnesl duÄe mrtvých. Prý ani sám nemusel bojovat, jeho pažemi byli samotné obÄti jeho smrtí­cí­ laÄnosti. Kolovalo o nÄm hodnÄ dohadů a pří­bÄhů, ale nikdo o nÄm neslyÄel po celá staletí­. Nikdo už tÄm pří­bÄhům nevÄnoval moc pozornosti. Nikdo už nevÄřil, že by kdy skuteÄnÄ existoval.

 

„Ale to jsou přeci jen legendy, jen pří­bÄhy z dávných dob a…“

 

„On je skuteÄný.“ Nenechal blekotají­cí­ho Dereka domluvit Aaron.

 

Derek ztÄžka dosedl na kládu vedle Aarona a snažil se vstřebat tu neuvÄřitelnou zprávu.

 

„Ale ten muž mluvil přeci o Gryphonovi. A v jeskyní­ch jste vidÄli Gryphona z mlhy.“ Snažila se nahlas přemýÄlet Melanie.

 

„Ten muž byl jedna z Gryphonových obÄtí­. StejnÄ tak ta žena. On dokáže využí­vat duÄe mrtvých, které pozřel.“ OdvÄtil jasnÄ Aaron.

 

„Ale, ale....“

 

„Co tak civí­te, je to démon smrti, jeho možnosti jsou mimo naÄe chápání­.“

 

„Hm, jenže jak to? Přeci na svÄtÄ existuje ví­ce Gryphonu a nikdy jsem neslyÄela, že by byli nÄÄí­m ví­c než zví­řaty?“

 

„To neví­m. Ví­m jen, že okří­dlený démon smrti má podobu Gryphona.“

 

„ProÄ o nÄm nikdo neví­? Pokud tady žije celá staletí­, museli by o Äm být přece nějaké nové zprávy?“

 

„Lovci aligátorů o nÄm ví­. Včichni, kteří­ kdy byli lovit v severní­ch mokřadech. Je to mezi nimi, něco jako Tabu do kterého jsou zasvÄcení­ noví­ lovci. O kterém se, ale nesmí­ jinak mluvit. Pro lov v tamní­ oblasti platí­ pří­sné zákazy kam lovci smÄjí­. Je zakázáno chodit do oblasti ve které žije. To proto, aby ho nikdo nezlákal blí­že. Nedej Bože až do Comoda. I já jsem ho už slyÄel. Znal jsem, pár takových, kteří­ neodolali a chtÄli ho spatřit a vplí­žili se na jeho íşzemí­. Nikdy už jsem je nevidÄl. Nikdo z nich se nevrátil.“

 

Včichni tři na Aarona ohromenÄ hledÄli. Dokonce i Hugo přestal najednou vní­mat bolest a snažil se vstřebat to co jim Aaron sdÄloval.

 

A v tomto Derekovi doÄlo.

 

„Ty jsi nás přece, ale vedl k nÄmu? To jsi nás vedl na smrt?“

 

Aaron se zatvářil dotÄenÄ, přesto mluvil stále klidným trochu ponurým hlasem, jak je u nÄj zvykem: „Heh, za koho mnÄ máÄ? Nikdy bych vás nedovedl do oblasti kde žije. Jen do mí­st, kde jsou aligátoři a mokřady. Na kilometry daleko od mí­sta jeho pobytu. NenaÄli bychom ho. Hugo by byl zklamaný, ty potÄÄený a byl by klid. Jen by jsme si zalovili aligátory a vydÄlali trochu penÄz.“

 

Nyní­ se tvářili včichni tři posluchači, jeÄtÄ ví­ce zaskoÄenÄ. Nikdy by neÄekali, že Aaron je schopen takovýchto íşvah a plánů. Nikdy za celou dobu co jsou spolu se nezapojil do jejich diskuzí­, když se nÄkam chystali, když řečili plány výprav. Vždy jen mlÄky přihlí­žel a něco struÄnÄ prohlásil. Ale toto od nÄj opravdu neÄekali.

 

„Co teÄ?“ zaÄeptala mí­rnÄ zsinalá Melanie.

 

Aaron se podí­val na ohniÄtÄ a všiml si, že v rendlí­cí­ch už vaří­ voda, ví­Äka se natřásala pod pří­valy horkých bublin. „TeÄ si dáme Äaj pro zahřátí­ a pojí­me.“ Pronesl duchapří­tomnÄ Aaron. MomentálnÄ byl jediný kdo tady dokázal rozumnÄ uvažovat. Postavil se a Äel pro bylinky na Äaj a suroviny na polévku.

 

Melanie si najednou všimnula, že se třese. Byla zcela promoÄená a déÄÂť neustával. Tak se přisunula k ohni a snažila se nasávat jeho teplo.

 

Hugo se zády přisunul k ohniÄti. S popálenou rukou na klí­nÄ se předklonil a mí­rnÄ se zaÄal kolébat. Už zase vní­mal bolest a tak se ji snažil zvládat. HlavnÄ už nechtÄl breÄet. I proto se sklonil, aby mu nebylo vidÄt do tváře pod kapucí­ prčipláÄtÄ, že aÄkoli mu na tvář už neprÄí­ pořád mu po ní­ stékají­ slzy. Slzy bolesti.

 

Derek byl jako v transu. Nevní­mal nyní­ okolí­ jen sedÄl a v hlavÄ se snažil srovnat to co si nyní­ vyslechl. Jeho rozum pořád nemohl přijmout tu myÄlenku, že legenda o okří­dleném démonu smrti by mohla být pravdivá. Připadlo mu neuvÄřitelné, že o démonovi ví­ tolik lidí­. Nebo spí­Äe lovců a nikdy na veřejnost neprosákly informace o jeho skuteÄné existenci. Připadal si zmatený, svÄt který znal se mu najednou zhroutil. Nikdy nijak zvláÄÂť nevÄřil v Boha, ale pokud existuje ten démon, existuje pak i Bůh? Pomalu, ale jistÄ se s tí­m zaÄal srovnávat. Pří­hoda v jeskyní­ch byla zvláÄtní­, neuvÄřitelná. NÄÄeho takového nikdy nebyl svÄdkem, ani o niÄem takovém neslyÄel. Když nad tí­m tak uvažoval, nezdála se být existence okří­dleného démona smrti v podobÄ Gryphona tak nereálná. Po zádech mu přejel znovu mráz. Nebyl si jistý zda zimou kvůli chladu mokrého obleÄení­ a neustálému deÄti, nebo kvůli myÄlenkám na démona. Spí­Äe se snažil přesvěděit, že to bylo tí­m chladem. V tom ho po rameni pohladila známá ruka jeho milované a probrala ho z jeho dÄsivých íşvah.

 

„Na vem si Äálek Äaje.“ Podala mu Melanie hrnek s kouří­cí­ tekutinou, která vonÄla po mátÄ.

 

OpatrnÄ si od ní­ vzal horký hrnek a zaÄal usrkávat vřelý Äaj. Po chví­li cí­til, že se mu ze vnitř rozlévá po tÄle aspoř trocha tepla. Přesedl si tak, že se bokem dotýkal své ženy. Ta ho letmÄ polí­bila na tvář a on se na ni usmál. Ale pak sklopil zrak do plamenů ohnÄ a ubí­ral se zase svými myÄlenkami.

 

Aaron mezití­m naporcoval suroviny na polí­vku a vhodil je do druhého rendlí­ku. JeÄtÄ chví­li potrvá, než bude jí­dlo hotovo. Ale to jim moc nevadilo mÄli horký Äaj, který je zevnitř zahří­val a taky mÄli o Äem přemýÄlet.

 

A Hugo ten byl rád, že je skryt po prčipláÄtÄm, on mÄl myÄlenky jen na tu ukrutnou bolest, která zaÄala mí­rnÄ ustupovat. Mast zaÄala íşčinkovat. Ale přesto nebylo to nic závidihodného.

 

„Kdyby aspoř přestalo prÄet“ pomyslel si Aarona a pohledl pří­snÄ na Klofa. Na houbu, která trÄela z Derekova klobouku.

 

V nedalekém křoví­ se pohnulo velké plazí­ tÄlo a aligátor se zaÄal vzdalovat od jejich tábořiÄtÄ. VidÄl a slyÄel už toho dost. ŠumÄní­ deÄtÄ zakrylo tiché zvuky, které při svém odchodu způsoboval. Nyní­ mu nikdo nevÄnoval pozornost a tak se bezpeÄnÄ odplazil pryÄ z dosahu Aarona a jeho druhů.

 

-----------------------------------------------------------------

 

Tak tentokrát, už jsem vám již poodkryl velkou Äást tajemství­, které se skrývá v tomto pří­bÄhu. Oproti mým předpokladům se to jeÄtÄ protáhne o nÄkolik Äástí­, takže se máte na co tÄčit. Snad to budu nyní­ opÄt zvládat psát v co nejkratÄí­m intervalu.

 

Snad se vám i tento dí­l lí­bil. Nebyl sice nijak zvláÄÂť akÄní­ a dramatický, přesto pokus o překvapení­, zvrat a vložení­ mystiÄnosti snad vyÄlo tak jak jsem zamýÄlel.

 

Tuax

[Ralok]

hmmm pekny dil ...

 

 

[kuzdo]

no chvala Tuax,

Klof je odteraz mojou oblubenou postavickou

a tie myslienky o bohu, necakane spestrenie kuoli tomu normalne zacnem asi aj ja premyslat nad nejakou poviedkou.

ale bude po slovensky s madarskym prizvukom a zlou gramatikou len dufam ze sa mi to podari, kedze teraz mam v hlave same matematicke indukcie a integraly...

[Daisuke]

Moc pÄkný.. ^^

[Tuax]

Gryphon a jeho sluhové

 

Äást Äestá – Kletba

 

Blí­žilo se poledne. DéÄÂť stále neíşnavnÄ prÄel na Ätveřici kráÄejí­cí­ pomÄrnÄ chvatnou chůzí­ na jih. Rozhodli se pro návrat do Comoda. Ale ve stavu v jakém se ocitli nechtÄjí­ riskovat průchod jeskynÄmi.

 

Hugo se nyní­ stal spí­Äe pří­tÄží­ než pomocí­. Nebyl schopen nic dÄlat. Na tváři mÄl témÄř neustále grimasu bolesti. Skoro vůbec nemluvil, opustily ho i jeho obvyklé provokace a vtí­pky na Dereka. VÄnoval se jen sám sobě, mÄl co dÄlat, aby zvládal bolest a k tomu se jeÄtÄ musel soustředit na chůzi a chvatnou chůzi. Zakopnout a spadnout popálenou rukou na zem.. hm, dÄsivá představa. A tak vní­mal jen cestu před sebou a bolest.

 

Melanie se třásla zimou a jektaly ji zuby. Na tohle nebyla zvyklá. Nemí­vala ve zvyku putovat v deÄti bez prčipláÄtÄ. Na cestách její­m spoleÄní­kům déÄÂť nikdy nevadil, ale ona dbala o to, aby byla v suchu. Mokré obleÄení­ ji nepří­jemnÄ studilo a do toho ten spÄch. Cí­tila, že je dost podchlazená a cí­tila nepří­jemný pocit z podbřiÄku. Nebylo jí­ vůbec dobře. Cí­tila se oslabenÄ, věděla že na ni jde nemoc. Ale taky věděla, že Äí­m dří­ve se dostanou zpÄt do Comoda, tí­m dří­ve se uzdraví­ jak ona, tak Hugo, ale i Aaron.

 

Když padlo rozhodnutí­ pro návrat do Comoda, Aaron jim oznámil, že se necí­tí­ zcela v pořádku na pří­padné setkání­ s dalÄí­ Penoménou a jí­ podobnými v jeskyní­ch. Sice se dostal z otravy, ale sám věděl, že jeho tÄlo je oslabeno. Protijed zabral, ale jed se vstřebává jeÄtÄ minimálnÄ den po otravÄ. Aspoř u nÄj, má tuhý koří­nek a je si toho vÄdom. Přesto při pohledu na své spoleÄní­ky radÄji uznal, že není­ rozumné pokouÄet se projí­t jeskynÄmi zpÄt. Kdyby on řekl, že se na to cí­tí­, tak by Äli. Ale nebyl si jistý nyní­ sám sebou. Naví­c ho v mysli tí­žila jeÄtÄ jedna vÄc. VÄc, kterou se zatí­m neodvážil svým spoleÄní­kům sdÄlit. Podí­val se na Dereka ten jediný z nich bÄhem cesty niÄí­m neutrpÄl. Aaron byl za to rád tučil, že Derekova kouzla se jim budou jeÄtÄ hodit ví­c než Hugův luk, nebo jeho silné paže.

 

Derek Äel v Äele skupinky. Vedl je. Byl rád vÄele a vůdcem. Respektovali ho i když Hugo asi nejménÄ. Ale ten byl nyní­ ve stavu, ve kterém by si nedovolil zpochybřovat jakékoliv Derekovi plány. A tak je vedl buÄí­ na jih. Potřebovali se dostat k Tulení­m pláží­m. Tam už najdou nějaké lovce, kteří­ je na svém Älunu bezpeÄnÄ dopraví­ do Comoda. Aspoř to mÄli v plánu. Kdoví­ zda tam v tomto neÄase nějací­ lovci budou. Pokud ne, nezbude jim nic jiného, než se vydat po břehu moře a projí­t do Comoda pÄÄky po skalní­ch íştesech, které přecházely do vysokých hor, které proÄli skrze jeskynÄ. Ale to je jeÄtÄ daleko, nyní­ se tam musejí­ hlavnÄ dostat. A projí­t desí­tky kilometrů skrze krajinu plnou divokých prasat a mí­stnÄ se vyskytují­cí­mi aligátory.

 

Cesta probí­hala bez problému, přesto na nÄ působila tí­snivÄ. DeÄtivé poÄasí­, zatažená obloha a nepřehledná krajina kolem. VÄe to působilo dost ponuře v kombinaci s jejich myÄlenkami na Gryphona.

 

„Zastavte!“ ozval se naléhavý výkřik Melanie.

 

Včichni na mí­stÄ ztuhli a podí­vali se na ni překvapenÄ. A hned jim to bylo jasné.

 

Melanii zářila hlava.

 

Aspoř to byl vždy první­ dojem každého, kdo byl kdy svÄdkem tohoto projevu. Ve skuteÄnosti se Melanii rozzářila na hlavÄ její­ stří­brná Äelenka s po obvodu vytepanými lí­stky a tajemnými znaky. Äelenka, která prý mÄla magické schopnosti. A tenhle ten projev znali včichni Ätyři velmi dobře. Byli jeho svÄdky už mnohokrát.

 

Äelenka se rozzářila tak, že její­ jas byl mí­rnÄ oslepují­cí­. Ale co vÄechny zarazilo, bylo to, že se rozzářila venku pod čirou oblohou. To se nikdy před tí­m nestalo. Äelenka mÄla tu vlastnost, že ocitnul-li se v blí­zkosti nějaký nemrtvý tvor tak se prudce rozzářila a zaÄala ze sebe vyluzovat energii, která nemrtvé odpuzuje a zrařuje. Nikdy nepotkali nemrtvého tvora venku, vždy to bylo v nějakém podzemí­, v jeskyni, nebo ve starých ruinách a sklepení­ch. I proto si mysleli, že nemrtví­ tvorové se vyhýbají­ denní­mu svÄtlu. Jenže nyní­ podle sví­tí­cí­ Äelenky jim bylo jasné, že si budou muset trochu pozmÄnit představu o nemrtvých.

 

Aaron ze sebe shodil nepotřebné vÄci na zem. Derek i Melanie následovali jeho pří­kladu. Hugo se postavil k vÄcem a bezradnÄ se rozhlí­žel kolem. Postavili se kolem nÄho tak, že tvořili trojíşhelní­k v jehož středu byla hromádka vÄcí­ a Hugo. Nacházeli se v ří­dkém lese, ale pomÄrnÄ hustÄ zarostlém křovinami. A tak okolí­ bylo pomÄrnÄ nepřehledné.

 

Nic nevidÄli, ani neslyÄeli. Přesto pohledy neustále přejí­ždÄli blí­zká i vzdálená křoví­ v oÄekávání­ íştoku.

 

„Jak to? Jak to, že ta Äelenka sví­tí­ venku?“ nevydržel to a zeptal se Derek.

 

„Neví­m. Nikdy před tí­m se to nestalo. Neví­m, co se dÄje.“ Odpověděla zmatená Melanie.

 

V tom to ucí­tili. Jemné takřka neznatelné, ale přeci zachvÄní­ půdy pod nohama.

 

ZmatenÄ na sebe pohlédli.

 

Zem se zaÄí­nala chvÄt v pravidelném rytmu a mí­rnÄ to sí­lilo.

 

„Kde to je, odkud to přichází­.“ Hlesl Derek a spoleÄnÄ se svými spoleÄní­ky se dí­val kolem sebe.

 

Nikdo neodpověděl.

 

Hugo se posadil na vÄci, bylo mu ÄpatnÄ. Předklonil se opřel se zdravou rukou o zem a zaÄal se nadavovat.

 

NevÄnovali mu pozornost, nÄkde v okolí­ bylo něco co se neomylnÄ blí­žilo. Otřesy zemÄ sí­lily.

 

Hugo strnul. Na chví­li přestal vní­mat projevy svého tÄla a vní­mal zdravou dlaní­ ty otřesy z půdy.

 

„Je to pod námi. NÄco se dere nahoru!“ vykřikl vydÄÄenÄ.

 

„Cože?“ otočila se na nÄj Melanie.

 

Včichni si vymÄnili znovu zmatené pohledy.

 

„Na co Äekáte? Padáme odsud!“ Zavelel Derek a bral rychle ze zemÄ vÄci a soukal je na sebe. RozhodnÄ nehodlal Äekat, až se to něco vyhrabe ze zemÄ.

 

Ostatní­ následovali jeho pří­kladu a rozebÄhli se lesem za Derekem. Nestihli ubÄhnout ani sto metrů a uslyÄeli za sebou praskání­ vyvracených stromů. Zastavili se a dí­vali se zpÄt. I na tu vzdálenost vidÄli jak se v mí­stech kde před Äasem byli, rozlila podivná Äerř. Zcela neprostupná pohledem. Pak se ozval podivný Äoupavý zvuk doplnÄný praskotem kmenů stromů. Tma zabí­rala odhadem dvacet metrů v Äí­ři. ZaÄala se přibližovat smÄrem k nim.

 

To už i Aaron pocí­til strach.

 

NechápavÄ zí­rali na blí­ží­cí­ se Äerný prostor.

 

„Mel, miláÄku je to na TobÄ. Musí­Ä nás odsud dostat.“ Zareagoval jako první­ opÄt Derek a zatřásl s Melanii, aby ji vytrhl z nechápavého vytržení­ a sledování­ neznámého.

 

„Ale Já…“

 

„Ví­m. Včichni to ví­me. Ale pokud to neudÄláÄ, tak nás tamto pohltí­. Neví­m co to je, neví­m jak s tí­m bojovat. Mám vážnÄ strach.“ Naléhal na ni.

 

Podí­vala se na blí­ží­cí­ se Äernotu. Otřásla se. Pak souhlasnÄ kývla.

 

„Prosí­m, postarejte se pak o mnÄ.“ Hlesla a sáhla do moÄny.

 

„Neboj se miláÄku. Jen si prosí­m pospÄÄ.“ Ujistil ji Derek a pohledem zkontroloval blí­ží­cí­ se nebezpeÄí­. Bylo už necelých třicet metrů od nich. Ve vzduchu byl najednou cí­tit pří­Äerný zápach hniloby.

 

„Neboj Mel, dohlí­dneme na Tebe.“ Přidal se Hugo.

 

„Jo“ dodal Aaron, aby to slyÄela i od nÄj.

 

Vytáhla z moÄny modrý kámen ve tvaru slzy o velikosti dÄtské pÄsti. Předpažila a spojila dlanÄ tak, že uvnitř skryla kámen.

 

Hugo pohlédl znovu k ÄernotÄ, už byla vzdálená jen necelých dvacet metrů. Na sucho polknul.

 

Melanie si zaÄala něco tiÄe odří­kávat. Mezi prsty v dlaní­ch se ji objevilo září­cí­ modravý jas.

 

„VypadáÄ íşžasnÄ miláÄku.“ Pomyslel si Derek, když se na ni dí­val jak ji září­ hlava bí­lým svÄtlem a ruce modrou září­.

 

Už jen patnáct metrů a Aaron sledoval jak se v prostoru před nimi zaÄí­ná Äerná mlha jakoby rozeví­rat.

 

Melanie rozevřela dlanÄ. Mí­sto kamene se ji nad dlanÄmi nacházely drobné modré ÄásteÄky, které chaoticky poletovali v malém shluku. Do okolí­ modře září­cí­. Melanie se nadechnula a vyfoukla do nich.

 

Deset metrů, včichni už cí­tili nepří­jemný pocit nÄÄeho nepřirozeného. NÄÄeho temného. V rozeví­rají­cí­ se ÄernotÄ se zaÄalo pomalu něco rýsovat, nějaké obrovské tÄlo.

 

Modré ÄásteÄky se snesly na zem před Melanii a vybuchly v oslnivý modravý záblesk. A na zemi se objevil přibližnÄ dva metry vysoký a metr v průmÄru čiroký svÄtelný válec. Melanie se zhroutila v bezvÄdomí­ na zem.

 

Hugo na nic neÄekal a rychle vstoupil do válce a rozplynul se.

 

„BÄž, já ji vezmu.“ Zavelel Aaron Derekovi a sehnul se pro Melanii.

 

Derek na nÄj s povdÄkem pohlédl a vskočil do svÄtelného válce. Rozplynul se.

 

Aaron se zvednul s Melanii v náruÄí­ postavil se ke svÄtelnému válci. Otočil se k nÄmu zády a pohlédl do obrovské tlamy tvora. Ucí­til jak se mu podlamují­ kolena. UdÄlal krok do zadu a svÄt se na malý moment rozplynul. Byl vydÄÄený. Ta obrovská morda a ten mrtvý pohled oÄí­ nad nimi. PořádnÄ to sní­m otřáslo. Klesl na kolena a položil Melanii na zem. Pak ztratil vÄdomí­.

 

Byli v Comodu v pokoji Melanie. Hugo s Derekem stáli nad dvÄma leží­cí­mi tÄly. To, že je Melanie v bezvÄdomí­ chápali. VÄdÄli co je toho pří­činou, ale to že i Aaron leží­ a je ve tváři bledý je překvapilo.

 

„V poslední­ch pár dnech se dÄjí­ vÄci, které nechápu.“ Sklonil se pro Melanii a přenesl ji do postele, kde ji zul zablácené boty a zaÄal ji opatrnÄ svlékat z promoÄeného obleÄení­. Äelenka na hlavÄ byla již jen zase obyÄejnou stří­brnou Äelenkou. Po jasném svitu ani památky.

 

S Aaronem by nepohnuli, je moc tÄžký a to je jeÄtÄ v té své zbroji. A tak po té co se postaral o Melanii řekl Hugovi:

 

„Já už to tady s nimi nějak zvládnu. Zajdi si k sobě, převleÄ se a skoÄ si k doktorovi. Neví­m co se to dnes stalo, co se to teÄ vlastnÄ dÄje. Ale musí­me se dát trochu do pořádku. Pak to můžeme řečit. Jo a hlavnÄ se s nikým nebav o tom co jsme vidÄli a co se nám stalo. HlavnÄ se zdrž poznámek ohlednÄ…“

 

„Ví­m.“ Přeručil ho, souhlasnÄ kývl a odeÄel pryÄ. Sám se svou bolestí­ a s Äokem z toho co před chví­li prožil.

 

*****

 

Na stole stál zapálený sví­cen s trojicí­ sví­Äek. OsvÄtloval zÄeřelou mí­stnost. U stolu sedÄla mlÄí­cí­ trojice.

 

Hugo s rukou zabalenou v bí­lém plátnÄ. Na tváři již koneÄnÄ normální­ výraz. Doktor mu dal nějaké tabletky proti bolesti. Tak byl rád, že si koneÄnÄ po nekoneÄných hodinách bolesti, které ubÄhly od rána, aspoř trochu oddechne.

Aaron už vypadal opÄt v pořádku. Nebylo na nÄm vidÄt nic co by prozrazovalo jeho dneÄní­ slabost. Jeho zbroj i zbrař už byly vyleÄtÄny a vystaveny na Äestném mí­stÄ v jeho bytÄ. Probral se chví­li po HugovÄ odchodu k doktorovi.

 

Derek se pořád netrpÄlivÄ vrtÄl a na Äele mÄl krůpÄje potu. Byl nervózní­.

 

Pak se otevřely dveře do mí­stnosti a vstoupila jimi Apolena. řádová sestra a její­ pří­telkynÄ.

 

Trojice mužů k ní­ vzhlédla s napjatými pohledy.

 

„Bude v pořádku.“ Pronesla a usmála se na nÄ.

 

Ve tváří­ch vÄem třem se zračila znatelná leva.

 

„Mockrát dÄkuji sestro Apoleno.“ PodÄkoval Derek a sklopil zrak k zemi.

 

„Ví­Ä, že mi nemusí­te ří­kat sestro. StaÄí­ jen jméno. Spí­Äe by mne zají­malo jak jste ji donutili k tomu, aby provedla skok, když ví­ že je to pro ni tak nebezpeÄné.“

 

„Byla to otázka života s mrti. Ví­c ti bohužel nemohu ří­ci.“ Odpověděl pokornÄ Derek.

 

Apolena se zamračila a zmÄřila si je vÄechny pátravým pohledem. Pak přistoupila ke vchodovým dveří­m se slovy: „MÄl by jsi být zodpovÄdnÄjÄí­ muž Dereku,“ a odeÄla.

 

Včichni tři byli zaskoÄeni. Tak chladnÄ se k nim Apolena nezachovala za celé roky co ji znali.

 

Jen tak sedÄli a přemýÄleli o poslední­ch událostech. Pak se Hugo zeptal:

 

„Ví­ tady nÄkdo co se to dnes vlastnÄ stalo?“

 

SpoleÄnÄ s Derekem se podí­vali tázavÄ na Aarona.

 

----------------------------

 

PokraÄování­ pří­ÄtÄ…

 

Nějak mne to dnes v práci chytlo, takže jsem napsal hned Äesté pokraÄování­, které nejspí­Äe vzbudí­ v Ätenáří­ch nové dotazy a vyplodí­ nové dohady.

 

ZaÄí­ná se mi z toho rozví­jet pomÄrnÄ spletitý pří­bÄh, máte se na co tÄčit

[Ralok]

.........

 

[Tuax]

Jen tak pro zají­mavost a pří­padné využití­ by mne zají­maly jaké dohady a domÄnky ve vás jsou?

Co si myslí­te, že se tam stalo a dÄje?

Jak nahlí­ží­te na jednotlivé hrdiny pří­bÄhu?

Ským sympatizujete?

Atd.

[k3dT]

promazano.

[Coud]

fakt good

[Tuax]

Tak pokracovaní­ ani dokonceni uz nebude. Je mi lito. Se zmenami k takzvane lepsimu hrani na serveru moc nesouhlasim, ale kdyz se vetsine libi nehodlam jim to menit a radeji odejdu. Tim padem, uz se nebudu objevovat ani zde. Mejte se a preji hodne zabavy a uspechu na cestach ve hre i ve vasich realnych zivotech.

 

Tuax

[Ralok]

tak todle je jako kudla do zad

[Myjka]

[PardGalen]

Já myslim, že s tim Tuax nepřestane. Zkusim mu promluvit do duÄe. Byla by velká Äkoda, kdyby to teÄ skončilo.

[Kjuba]

Doufam , že máÄ pravdu, protože to bylo fakt super a byla by Äkoda s tí­m ted skončit

[Daisuke]

Sakra, Tuaxi. VždyÂť jsem dneska vidÄla tvýho mercha. Tak se seber a vraÂť se, nebo tÄ kousnu. --'

[Kjuba]

Tuaxu tak se sakra uz ozvi, vim jiste ze si tento topic ctes tak uz PIS DALSI DILY

... je to pro me neco jako pro nektere cigarety, tak uz pisaj dalsi povidky nebo se s tou zavislosti nikdy nevyrovnam!

[Revan]

hej tak to si me nastval ja ctu nejdriv na czehro foru.Pak si kuli tomu zalozim ucet tady a neni konec neee

[kozel]

ívodní­k : Je to moje první­ poví­dka, tak mÄ za to moc nekamenujte DalÄí­ Äásti budu dÄlat podle zájmu, takže si kdyžtak řeknÄte.

Historie poví­dky : MÄli jsme udÄlat slohovku do ÄeÄtiny tak sem napsal poví­dku z RO No není­ to dobrej nápad?

 

Návrat do Glastheimu

Äást 1. Cesta a Sny

 

„Už jsme blí­zko“ Zvolal hlubokým hlasem Akaro. „Ano, myslí­m že už vidí­m vrcholek geffenské vÄže…nebo je to jen borovice?“ Akaro se zvysoka napří­mil a zvolal : „Ano, opravdu už je to geffenská vÄž, mí­sto kam už jdeme týden z Prontery, tam je cí­l naÄí­ cesty Geffen. „Dojdeme tam dnes nebo až za sví­tání­, dÄvÄe?“ zeptal se Akaro dí­venky menÄí­ho vzrůstu, obleÄené ve sportovní­m, s lukem a toulcem s Äí­py na zádech. „Už jsem moc unavená, odpočinula bych si…a neří­kej mi dÄvÄe tati.“ Dobrá tedy, přespí­me a ráno vyrazí­me na cestu. StejnÄ si myslí­m že by nebylo dobré takhle se vkrást v noci do mÄsta…“ A pak neslyÄnÄ dodal : „ZvláÄÂť po tÄch vÄcech co se tam teÄ dÄjí­…“

 

Akaro byl vysoký, svalnatý, nakrátko ostří­haný, Äernovlasý voják. Pochází­ z Izlude, kde se nachází­ i cech Äermí­řů, kde předtí­m vyuÄoval budoucí­ vojáky svému umÄní­ ovládání­ meÄe a Ätí­tu. Potom ale odeÄel – nikdo se do této doby nedozvěděl proÄ odtamtud odeÄel, zvláÄÂť když mu tak dobře platili. Z armády už také dávno vystoupil po 3. válce, ve které ztratil mnoho přátel. Má také dceru, Akiru, pojmenovanou po její­ matce, zemřelé při porodu, která pocházela z Payonu – mÄsta lučiÄtní­ků. Dcerka tak podÄdila nejen její­ jméno, ale i stejný lukostřelecký talent, který jí­ jednou možná zavede na stejnou cestu jako její­ zesnulou matku – tedy na cestu ochránce pří­rody. TeÄ je jí­ 13 let, a chodí­ s otcem z mÄsta do mÄsta, a spoleÄnÄ hledají­ dobrodružství­, a také pomáhají­ kde mohou Äí­mž si také přivydÄlávají­.

 

„Dobrou noc, Akiro, a sladké sny.“ „Dobrou tati“ Za pří­jemného tepla sálají­cí­ho z táboráku dcera zalehla ke spánku. Akaro si sundal vÄechno svoje brnÄní­, a také zalehl na pří­jemný mechový porost. Ale nemÄl z toho dobrý pocit. VÄdÄl že v Pronterských lesí­ch není­ v tÄchto Äasech bezpeÄno. Proto také potají­ vzal dýku, a schoval si jí­ pod provizorní­ ”polÄtář“ ze srolovaného obleÄení­. KoneÄnÄ ulehl a přemýÄlel. Jak svÄtlo z táboráku sláblo a sláblo, tak se i vojákovy ví­Äka snáÄely ní­ž a ní­ž…v teplé, kvÄtnové noci uprostřed lesa usnul i váleÄní­k. AvÄak nebyli v lese sami…

„…ano, první­ íştok provedeme z jihu, a pak poÄleme vÄechny zbylé jednotky do mÄsta…něco by jste potřeboval vojí­ne?“ „Ne pane, vlastnÄ ano pane, chtÄl jsem se zeptat…jakou máme nadÄji že vyhrajeme?“ Byl to Akaro, ale jeÄtÄ mladý, hubený „chlapec“. Mluvil na skupinku lidí­ ve vojenském obleÄení­ která se bavila nad nějakým plánem nataženým přes celý stůl, nacházejí­cí­ se ve velkém zeleném stanu. Muž na kterého Akaro mluvil, byl velmi vysoký, na ježka ostří­haný muž s hrubými rysy tváře. PopoÄel si k Akarovi a naklonil se k nÄmu. „Můžu to na vás vybalit narovinu, nebo si můžu brát serví­tky.“ „Ehm…tak narovinu.“ „Vidí­m že máte kuráž…takže : Nás je přibližnÄ 3,000 a jich tak 5-6 tisí­c. Nači muži mají­ hlad že už by se snÄdli navzájem, protože z Prontery nám už 5 dní­ nepřiÄlo žádné jí­dlo. Tak mi řeknÄte, vojí­ne Akaro, jaké máme Äance.“ „Pane, ale pořád máme svojí­ hrdost, a ví­ru, Pane!“ „Ano,…to ano, teÄ můžeme akorát doufat v zázrak, takže se musí­me včichni modlit, protože naÄe hrdost nám proti jejich meÄům moc nepomůže…teÄ už jdÄte, máme tu s veliteli jeÄtÄ hodnÄ práce.“ Pohublý Akaro vyÄel ze stanu, a nÄkam zamí­řil. Byl v táboře kde bylo takovýchto stanů asi 800, a vÄechny tak straÄnÄ zelené. VÄude v táboře se pohybovali tÄžce ozbrojení­ vojáci, trénovali tu mezi sebou nováÄci, a připravovaly se tu obléhací­ zbranÄ. A hned vedle tábora se tyčily obrovské zdi nějakého mÄsta. Byli velmi vysoké, postavené z kamene. Nad mÄstem se vznáÄel veliký mrak, který clonil vÄechno slunce. ZaÄalo prÄet. Akarovi dopadla kapka na obliÄej. Ale to už byl zpÄt v lese, u táboráku který zhasí­nal vlivem deÄtÄ. Netrvalo to dlouho a zase usnul.

 

Tentokrát stál před branami toho mÄsta které leželo nedaleko tábora. MÄlo obrovskou, okovanou dřevÄnou bránu, která ležela jako obrovská íşsta mezi vysokými hradbami. Nad ní­ bylo v kameni vytesáno : „Glastheim“. MÄl na sobě tak tÄžké brnÄní­, že ho skoro vláÄel za sebou. MÄl okolo sebe velké množství­ vojáků, kteří­ také nevypadali moc nadÄenÄ. Podí­val se na muže stojí­cí­ho vedle nÄj. Byl to urostlý mladí­k, starý asi jako Akaro v této dobÄ. „To zmáknem.“ řekl Akaro. „Já se zabí­t nenechám, a doufám že ty taky ne…“ odpověděl robustní­ mladí­k. V tom se ozval dunivý ohluÄují­cí­ zvuk. Nad hlavami obou chlapců zasviÄtÄly obří­ kameny letí­cí­ z katapultů. Jejich dopad zbořil jednu vÄž která byla vidÄt za hradbami. „íííííííííííííí“ ozvalo se z brány. ZaÄala se pomalu otví­rat. Poté se dunivým dopadem otevřela celá. Na vojáky se okamžitÄ vyří­tila sprÄka Äí­pů. Ti kteří­ nestačili vÄas nastavit Ätí­t, padli k zemi. Ostatní­ postupovali dále. Bolestné výkřiky se ozývali pod nohami vojáku postupují­cí­ch vpřed k bránÄ. Najednou se krunýř ze Ätí­tů rozrazil. Akaro s jeho pří­telem odletÄli pár metrů dál. Před jejich zraky se tyčil obrovský kostlivý voják, ze kterého trÄely cáry masa a kůže. Svůj obrovský, snad 3 metry dlouhý meÄ mÄl zaražený v zemi, a snažil se ho vytáhnout. Vojáci v mžiku vstávali ze zemÄ a sbí­rali ranÄné. V tom se na nÄ nahnala dalÄí­ vlna Äí­pů. V tu ránu se vedle Akara ozval bolestný výkřik. „íááááárrghhh! Dostal sem to!!“ Otočil se a uvidÄl jak jeho pří­tel leží­ na zemi se Äí­pem zaraženým v rameni. Z bran mÄsta se vyří­tila masa bizarní­ch „vojáků“. Bylo to vlastnÄ jen brnÄní­ vznáÄejí­cí­ se ve vzduchu, jako kdyby ho nesl neviditelný člověk. Zezadu za Akarem se ozvalo „Raydrici!!! DO BOJE! ZA KRíLOVSTVí!!!“ BojiÄtÄ ovládl bojový řev. Horda vojáků se vrhla naproti mase „Raydriků“. Za ohluÄují­cí­ho zvuku meÄů, popadl Akaro svého pří­tele, a odtáhl ho k nejbližÄí­mu stromu. „PoÄkej tu, jdu tÄ pomstí­t.“ Potom se vydal k chaotickému davu, s taseným meÄem. Rozmáchl se, snaží­c se udeřit neviditelného vojáka, ale jen proplul meÄem tí­m mí­stem kde by mÄlo být tÄlo. Se zdÄÄení­m taktak vykryl jeho opÄtovaný íştok Ätí­tem. „SVATí KříÂŽ!!!“ Zařval z plných plic, popadnul sí­lu a na „RaydrikovÄ tÄle“ opsal ÄpiÄkou meÄe obrys kří­že. Tento obrys se rozzářil jasnÄ bí­lým svÄtlem, a raydric sebou pár sekund cukal v křeči, a pak se rozpadl na brnÄní­. Byl z toho, upří­mnÄ řeÄeno, ví­ce zaskoÄený než ÄÂťastný. Potom se ozval ohluÄují­cí­ radostný hukot, táhnoucí­ se přes celé bojiÄtÄ. Obrovský kostÄný voják který předtí­m rozrazil hradbu ze Ätí­tů, se teÄ potácel po bojiÄti a vypadal že každou chví­lí­ padne k zemi. Tak se také stalo, a po dalÄí­ sprÄce Äí­pů zpoza bojiÄtÄ se zapotácel, a zaÄal padat. V tom Akarovi doÄlo, že padá pří­mo jeho smÄrem. ZaÄal utí­kat, jak jen mohl. Když břitva meÄe toho obra dopadla pár metrů vedle nÄj, probudil se.

 

Už bylo ráno. Probudil se celý zpocený, a i mí­rnÄ vydÄÄený. Chvilku mu trvalo než si uvÄdomil že je zpÄt v geffenské lese, a že už sví­tá. Probudil Akiru, a zaÄal dÄlat sní­dani. „ProÄ mÄ budí­Ä tak brzo?“ „Jak brzo? VždyÂť už sví­tá! A musí­me už vyjí­t jestli se chceme v geffenu jeÄtÄ dnes ubytovat.“ Akira párkrát zaklela, ale poté taky vstala. Když se nasní­dali, oblékli do brnÄní­ a uhasili ohýnek, tak mohli vyjí­t. „Takže pamatuj, co odpoví­Ä když se tÄ nÄkdo ve mÄstÄ bude ptát co tu chceš?“ „Ehhh….že jsem tu jako turista???“ „Ne to opravdu ne… : Odkud jsi? – Z Izlude. Co tu chceš? – Jsem tu za prací­ s otcem. Jasné?“ „Jo, jo tati – už pojÄ“

A tak vyÄli.

 

Konec 1. Äásti

 

Petr Krýže – 8.A (2006) ® ™

[Ralok]

nic proti tomu nemam ale i tak..jak uz je to vlastne dlouho co nas tuax opustil? Byl to muj dobry kamarad a doufam ze se vrati nejen proto aby to dopsal